Výtok po Utrozhestanu během těhotenství

Plný text

Hrozba ukončení těhotenství v časných stádiích je nejčastější komplikací v období těhotenství. Patogeneze ukončení těhotenství je ovlivněna mnoha faktory. Nejvíce prozkoumaný je hormonální aspekt – nedostatečnost funkce žlutého tělíska vedoucí k nízké sekreci progesteronu; chronický infekční proces genitálního traktu způsobující primární endokrinní insuficienci chorionu s následnou neadekvátní sekrecí lidského choriového gonadotropinu, progesteronu a estrogenů; dysfunkce jiných endokrinních žláz (nadledviny, štítná žláza). Porodníci a gynekologové dosud používali různé léky s obsahem gestagenu, aby upravili menstruační cyklus, vytvořili normální sekreční endometrium pro následnou plnou implantaci vajíčka a zajistili a podpořili vývoj oplodněného vajíčka. Rozšíření rozsahu aplikace gestagenních léků v podmínkách špičkových technologií v porodnictví a gynekologii, zvýšení podílu ambulantní péče na pozorování a managementu pacientek s různými formami porodnické a gynekologické patologie si vynutilo vytvoření tzv. lék progesteronové řady s minimálními vedlejšími účinky, vhodný pro použití samotnými pacienty. Utrozhestan – mikronizovaný progesteron pro perorální a vaginální použití (měkké tobolky obsahující 100 mg progesteronu v arašídovém oleji) byl poprvé vyvinut a představen ve Francii v roce 1980. Registrováno ve 35 zemích pod obchodními názvy: Utrozhestan, Prozhestan, Prometrium, Lugesterone. Droga je syntetizována z přírodního prekurzoru extrahovaného z jam (rod Discorea). Chemicky identický s progesteronem produkovaným vaječníky. Mikronizovaná forma léčiva poskytuje optimální biologickou dostupnost progesteronu, která závisí na velikosti částic progesteronu v suspenzi a povaze olejů obsažených v kompozici jako pomocná činidla (J.Yargrove et al., 1989). Vysoká biologická dostupnost orálně mikronizovaného progesteronu byla zaznamenána v pracích R. Morville a kol. (1982), U. Ottosona (1984) a dalších a byla následně potvrzena výsledky farmakokinetických studií (J. Simon a kol., 1993). ). Lék je vysoce účinný v případech deficitu luteální fáze, prevence hyperplazie endometria, přičemž jeho účinek na metabolické procesy je méně výrazný ve srovnání se syntetickými gestageny (Writing Group for the PEPI Trial, 1995; D. Grandy V. Ernster, 1997). Utrozhestan se používá u žen s premenstruačním syndromem, endokrinně indukovanou neplodností, k podpoře implantovaných embryí a udržení těhotenství v prvním trimestru, při mimotělním oplodnění v programu dárcovství vajíček a také při mimotělním oplodnění a stimulaci cyklů gonadotropinem- analogy uvolňujících hormonů. Vaginální cesta podání Utrozhestanu se doporučuje pro krátkodobé léčebné kúry v prvním trimestru těhotenství v případě hrozby ukončení těhotenství nebo pro prevenci obvyklých potratů TOM 3 č. 2, ke kterým dochází v důsledku dysfunkce těla luteum. Když je Utrozhestan podáván perorálně, zvyšují se hladiny metabolitů progesteronu v krevní plazmě, především pregnandiolu, pregnanolonu, pregnandionu, 20-a-dihydroprogesteronu a 17-OH progesteronu (U. Ottoson, 1984; B. De Lignieres a kol., 1995) . Při studiu hladiny progesteronu v endometriu 12 hodin po podání bylo zaznamenáno významné zvýšení (RMorville et al., 1982). Byl prokázán jistý sedativní účinek drogy, podobný fyziologickému, na rozdíl od účinku syntetických progestinů, které způsobují změny nálady (A. Magos et al., 1986). Kromě toho byla objevena antialdosteronová aktivita Utrozhestanu, projevující se zvýšením diurézy a vylučováním sodíku močí (P. Corvol, F. Elkik et al., 1983). Nepochybně pozitivní vlastností Utrozhestanu je absence vlivu na systém srážení krve jak během léčby, tak v dlouhodobém horizontu (P. Scarabin, 1997, Writing Group for the PEPI Trial, 1995) a na tělesnou hmotnost (LDennerstein, 1985 ). Při intravaginálním podání léku jsou výhody: rychlá absorpce léku, primární průchod léku dělohou a endometriem, snížená koncentrace v celkovém krevním řečišti a absence obecného systémového účinku v časném těhotenství. Sledovali jsme 30 těhotných žen se známkami hrozícího ukončení těhotenství do 12. týdne, u kterých byla při vyšetření zjištěna urogenitální mykoplazmóza. Věk těhotných žen se pohyboval od 20 do 38 let. Jednalo se o 5 prvotěhotných a 25 opakovaně těhotných. U 21 (84 %) byl zjištěn habituální potrat u vícerodiček, zhoršená porodnická anamnéza (předčasný porod, perinatální ztráta, komplikované těhotenství a porod) byla zjištěna u 8 (32 %). U všech sledovaných žen byla metodou PCR detekována urogenitální mykoplazmata v cervikálním kanálu: Ureaplasma urealiticum – 15 (50 %), Mycoplasma hotninis – 10 (33 %) nebo jejich kombinace – 5 případů (16,6 %). U těhotných žen, které trpěly obvyklým potratem, byly vyloučeny genetické příčiny reprodukčních ztrát. Všichni pacienti byli pod dynamickým klinickým pozorováním, které kromě obecných klinických metod zahrnovalo i speciální metody: měření bazální teploty, hladiny hormonů v krevním séru, denní moč, ultrazvuk, pánevní orgány a vyšetření hemostatického systému. Při studiu bazální teploty (retrospektivně) byla insuficience luteální fáze zjištěna u 24 (80 %) žen. Průměrná délka menstruačního cyklu byla 31,4±1,6 dne. Studované sérové hormony (LH, FSH, PRL, E2, K, T, P, DHEA) byly v normálních mezích, avšak hladiny testosteronu, progesteronu a kortizolu. Hladiny estradiolu byly u většiny pacientek (70 %) na spodní hranici normy. Hladina 17-KS v moči byla v normálních mezích u 27 (90/6) žen. Hladina DHEA-S v moči překročila normu u 28 (93,3 %) pacientů, v průměru 2427±2 nmol/l (s normou 8-500 nmol/l). Významné zvýšení hladiny DHEA-S v moči (více než 800 nmol/l) bylo zjištěno pouze u 2 pacientů. Drtivá většina pacientek tedy zpočátku vykazovala známky ovariální hypofunkce, insuficience luteální fáze na pozadí adrenální formy hyperandrogenismu. Ultrazvuk pánevních orgánů vykazoval známky chronického zánětlivého procesu pohlavních orgánů u 18 (66 %) pacientek, adenomyózu I. stupně u 6 (20 %), děložní myomy se subserózní lokalizací malých uzlin u 5 (16,6 %). Při vyšetření hemostatického systému před těhotenstvím nebyly zjištěny žádné významné změny. Během těhotenství byly u všech vyšetřených žen zaznamenány jevy hrozícího potratu. 12 (40 %) žen si stěžovalo na tahavé bolesti v podbřišku a 60 % žen si stěžovalo na tmavý, řídký, tečkovaný výtok z genitálního traktu. Podle ultrazvukových údajů byla s výše uvedenými obtížemi zaznamenána hypertonicita myometria u 50 % a určitý stupeň odchlípení trofoblastu nebo choria u 21 (70 %) pacientů. Vzhledem k tomu, že sledovaný soubor těhotných žen byl dosti homogenní co do povahy patologických změn před těhotenstvím (latentní forma adrenálního hyperandrogenismu s relativním deficitem hladin progesteronu před těhotenstvím, perzistující urogenitální mykoplazmatická infekce, v anamnéze obvyklé potraty) a komplikace ve formě hrozícího potratu v tomto těhotenství, U všech těhotných žen byl Utrozhestan od prvních dnů léčby zahrnut do komplexu terapeutických opatření v dávce 200 mg/den perorálně nebo intravaginálně (při absenci krvavého výtoku). Základní terapie zahrnovala podávání glukokortikoidů (dexamethason, methylprednisolon) ve vybraných dávkách podle stupně hyperandrogenismu, intravenózní podávání imunoglobulinu 25x 7 ml po dobu 9-XNUMX dnů. V důsledku terapie krvavý výtok ustal a vymizel do 2-3 dnů a dotěrné bolesti v podbřišku zcela ustaly v průměru po 3-4 dnech. Prodloužení těhotenství bylo pozorováno u všech sledovaných těhotných žen. Ve studovaném souboru těhotných žen s příznaky hrozícího ukončení těhotenství v I. trimestru na pozadí urogenitální mykoplazmózy se tak v drtivé většině případů (93,3 %) vyskytla latentní forma adrenálního hyperandrogenismu různého stupně závažnosti resp. byla zjištěna insuficience funkce žlutého tělíska vedoucí k hrozbě ukončení těhotenství. Proto je u této kategorie pacientů patogeneticky opodstatněné použití Utrozhestanu v komplexu terapeutických opatření při léčbě hrozícího potratu.

Přečtěte si více

Ultrazvuk s hydrokortizonovými vedlejšími účinky