Západonilská horečka: Příznaky a léčba

Západonilská horečka — akutní virové zoonotické přirozené fokální onemocnění s přenosným mechanismem přenosu, charakterizované polyadenopatií, erytémem a zánětem mozkových blan, vyskytující se na pozadí syndromu febrilní intoxikace.

První epidemie byla zaznamenána v roce 1937 při studiu japonské encefalitidy. V polovině 1999. století bylo další epidemické ohnisko registrováno v Africe a Asii, později v zemích Středomoří (zejména v Izraeli a Egyptě), jižním Rusku, Bělorusku, Ukrajině, Rumunsku, České republice a Itálii. Následně byla provedena sérologická studie potvrzující přítomnost protilátek proti viru – na území Krasnodar, Omsk a Volgograd, v Bělorusku, Ázerbájdžánu, Tádžikistánu a na Ukrajině – tyto studie vyvolávají otázku endemity území a potvrzují skutečnost onemocnění, i když ve vymazané/subklinické formě. Relevance tohoto onemocnění vzrostla v letech 2003-XNUMX, kdy se incidence začala zvyšovat v Astrachaňské oblasti, Volgogradské a Krasnodarské oblasti.

Patogen západonilské horečky

Virus obsahující RNA patřící do rodiny togavirů, rod flavivirus – na základě této druhové příslušnosti lze porozumět struktuře patogenu a vysvětlit klinický obraz:

• Přítomnost kapsulárního proteinu, který chrání před fagocytózou;
• Přítomnost trnů, jejichž součástí je glykoprotein E1 s hemaglutinační aktivitou (tj. proces slepování erytrocytů s jejich následným ukládáním na cévní povrch) – to vysvětluje hyperemii (zarudnutí) obličeje a sliznic dutiny ústní včetně tvrdého patra , injekce cév skléry.
• Přítomnost rozpustného antigenu s typově specifickou aktivitou v orgánech SMF (monocytový fagocytární systém – histiocyty pojivové tkáně, Kupfferovy buňky jater (hvězdovité retikuloendoteliocyty), alveolární makrofágy plic, makrofágy lymfatických uzlin, slezina, kostní dřeň, pleurální a peritoneální makrofágy, osteoklasty kostní tkáně, mikrogliová nervová tkáň, synoviocyty synoviálních membrán, Langerhaisovy buňky kůže, nepigmentované granulární dendrocyty).
• Rychlá genetická variabilita – tato vlastnost hraje hlavní roli při vytváření proteinového obalu odpovědného za antigenní vlastnosti a interakci s buňkami těla. Vzhledem k vysoké genetické variabilitě se rýsuje smutný prognostický obraz – čím dokonalejší je virus, tím závažnější komplikace způsobuje, tato skutečnost vychází z vědeckého pozorování: staré kmeny západonilské horečky izolované před rokem 1990 nezpůsobují těžké poškození centrální nervový systém, ale všechny ostatní epidemie Ohniska zaznamenaná později jsou spojena s hromadnými onemocněními a těžkým poškozením centrálního nervového systému.

• Nestabilní při pokojové teplotě;
• Skladováno při teplotách -70°C;
• Inaktivováno etherem a deoxycholátem sodným;
• Zemře při teplotě 56°C do 30 minut.

Náchylnost je vysoká a závisí na geografické poloze: v hyperendemických oblastech (například v Egyptě) onemocní malé děti, zatímco v ohniscích s nízkou prevalencí častěji onemocní dospělí. Nízkoendemické regiony zahrnují Volgograd a Astrachaň, území Krasnodar a Stavropol. Neexistují žádná genderová omezení. Prevalence je téměř univerzální, neboť onemocnění bylo registrováno na všech kontinentech, avšak s různou intenzitou. Sezónnost je určena aktivitou přenašečů komárů a je spojena se dvěma typy cyklů: venkovským (když jsou aktivní ornitofilní komáři, tedy těmi, kteří se živí ptáky) a městským (účast synantropních komárů, tj. těch, kteří se živí ptáky i lidmi). ), proto sezóna připadá na konec července a před nástupem chladného počasí.

Příčiny infekce virem West Nile

Zdroj a nádrž (zásobník) – ptáci vodního a blízkovodního komplexu, přenašeči – komáři.

Způsoby infekce – přenášené (tj. kousnutím komárem).

Příznaky západonilské horečky

Inkubační doba je doba od začátku zavlečení patogenu do prvních klinických příznaků a v tomto případě trvá v průměru 3-8 dní, ale může trvat až 3 týdny. V tomto období patogen putuje svou dráhou od okamžiku kousnutí komárem s následnou reprodukcí patogenu v místě kousnutí, dále se rozvíjí bakteriémie a primární replikace v cévním endotelu a orgánech SMF (monocytový fagocytární systém – vše, co souvisí s těmito orgány, je popsáno výše).

Jakmile patogen dosáhne určité koncentrace a opustí tyto cílové orgány, kde došlo k primární replikaci, dojde k sekundární bakteriémii a to znamená nástup viditelných symptomů. Období klinických projevů – jakmile začne sekundární bakteriémie, nastává akutní nástup se zvýšením teploty na 38,5-40°C a během několika hodin se zvyšuje, doprovázený celkovými příznaky intoxikace ve formě: zimnice, bolesti hlavy lokalizované více často v oblasti čela, bolest očních bulv, zvracení, generalizovaná myalgie (bolest svalů je zvláště patrná v krku a dolní části zad), artralgie (bolesti kloubů) a celková malátnost.

Vzhled pacienta připomíná hemoragickou horečku – zarudnutí obličeje, zánět spojivek, vpich sklerálních cév, zarudnutí a zrnitost sliznic tváří a tvrdého patra. Další fáze příznaků bude záviset na typu infekčního kmene (ale v každém případě jsou nejčastěji postiženy následující cílové orgány: játra, mozek, ledviny):

• Při postižení „starými“ kmeny (tj. těmi, které byly běžné před 90. lety) se objevují: skleritida, konjunktivitida, faryngitida, polyadenopatie, vyrážka, hepatosplenický syndrom, dyspeptické poruchy. Ale u těchto kmenů je průběh benigní.
• Při infekci „novými kmeny“ může být další vývojový obraz o něco smutnější a klinické projevy jsou variabilnější a spojené s různými formami tohoto onemocnění:
  • V subklinické formě nejsou klinické projevy diagnostika je možná pouze pomocí screeningové studie – stanovení IgM nebo zvýšení titru IgG 4 a vícekrát.
  • Chřipce podobná forma je nejméně prozkoumaná, protože lidé často nevyhledají lékařskou pomoc kvůli nespecifickým symptomům, jako je nachlazení. Jakmile se ale celkový stav zhorší, nikdo si to s předchozími příznaky nespojuje. U této formy je zhoršení stavu zaznamenáno 3-5. den a projevuje se ve formě zvýšené bolesti hlavy, nevolnosti a zvracení, třesu, ataxie, závratí, radikulární bolesti, hyperestezie kůže, meningeálních příznaků, prodloužené horečky – trvale vysoká teplota, která trvá asi 10 dní. Tento komplex symptomů je charakteristický spíše pro nové kmeny.
  • Meningeální forma je charakterizována vznikem celkových mozkových příznaků (bolesti hlavy, závratě, letargie, zvracení nepřinášející úlevu, svalový třes) v první řadě se k tomuto klinickému obrazu přidávají i příznaky ložiskové – anisoreflexie, nystagmus, pyramidové znaky; .
  • Meningoencefalická forma je nejzávažnější formou onemocnění, protože celkové mozkové symptomy jsou výraznější s postupným nárůstem: zmatenost, agitovanost, delirium, stupor často přecházející do kómatu. Také nejsou na posledním místě fokální příznaky: křeče, parézy hlavových nervů, nystagmus, parézy končetin, poruchy dýchání, centrální hemodynamické poruchy. U této formy dosahuje úmrtnost 50 % a ti, kteří se uzdraví, často zažívají komplikace ve formě paréz, svalového třesu a prodloužené astenie.

  Diagnóza západonilské horečky

  Diagnostika se opírá především o epidemiologická data – zvažují pobyt v endemických oblastech, sledují případy chřipkových onemocnění či neuroinfekcí v červenci až říjnu a navíc se snaží provádět sérologickou diagnostiku. Shromažďují také anamnézu o kousnutí komárem, výletech mimo město a přítomnosti bydlení v blízkosti otevřených vodních ploch.

  Lumbální punkce – hlavní a často jedinou indikací jsou pozitivní meningeální příznaky. U LZN dochází ke specifickým změnám mozkomíšního moku (bederním), charakteristickým pro určitou formu tohoto onemocnění: u chřipkové formy se zvyšuje pouze tlak mozkomíšního moku a je to; u meningeální formy – též zvýšený tlak, cytóza kolísá od 15-1000 buněk v 1 μl, častěji však 200-300, často smíšeného charakteru. Často v prvních 3-5 dnech je cytóza neutrofilní povahy – tedy v mozkomíšním moku převažují neutrofily, což souvisí s tím, že značná část neuronů odumírá. Ze stejného důvodu je narušena sanitace mozkomíšního moku. Také u této formy je zaznamenán nárůst bílkovin (0,45-1,0 g/l) a glukózy (horní hranice normálu a výše).

  OAC (kompletní krevní obraz) během inkubační doby nebo na začátku klinických projevů – ↓Lc (leukopenie), a ve vrcholu klinických projevů – ↑Lc (leukocytóza), NF a ESR, ↓Lf (lymfopenie).

  OAM – proteinurie (bílkoviny v moči), cylindrurie (přítomnost cylindrického epitelu v moči), leukocyturie (leukocyty v moči).

  Sérologické diagnostické metody: RTGA (hemaglutinační inhibiční test), CFT (komplement fixační test), RN (neutralizační test), ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay); Pomocí RN a RNGA se sleduje zvýšení titru protilátek v párových sérech v časovém intervalu 10 dnů. RSK je zaměřena na průkaz protilátek neutralizujících antigen a v případě pozitivního výsledku indikuje poslední stádia onemocnění nebo nedávné onemocnění. ELISA je zaměřena na průkaz specifických protilátek – IgG (indikující již prodělané onemocnění nebo ukončení infekčního procesu) a IgM (indikující výšku onemocnění). Sérologické metody je vhodné provádět do 7 dnů od začátku onemocnění (tj. od okamžiku klinických projevů) a 2-3 týdny po prvním odběru.

  Genetická metoda – PCR (polymerázová řetězová reakce) je zaměřena na detekci genetického materiálu patogenu. Touto metodou lze k testování odebrat plazmu, sérum a mozkomíšní mok.

  Léčba západonilské horečky

  Vzhledem k tomu, že všechna virová onemocnění jsou léčena virioidními léky, západonilská horečka nebyla výjimkou, ale žádné z antivirových léků nepřineslo očekávaný výsledek a v současné době je léčba omezena na zmírnění příznaků:

  1. Pro vysoký intrakraniální tlak – furosimid s přípravky draslíku nebo veroshpiron (působí pomaleji než furosimid, ale šetří draslík).
  2. Při otoku mozku – mannitol s následným podáním furosimidu. Pokud edém mozku rychle postupuje, je navíc předepsán dexamethason.
  3. Kompenzace objemu tekutin – předepisují se intravenózní infuze polyiontových roztoků (trisol) a koloidních roztoků (albumin, rheopolyglucin) – 2:1
  4. Pro boj s hypoxií jsou předepsány inhalace kyslíku a pacient je převeden na mechanickou ventilaci podle následujících indikací:
     • dušnost (dechová frekvence se zvýší dvakrát nebo více než normálně);
     • hypoxie (část tlaku O₂
     • hypokapnie (tlak CO2
     • hyperkapnie (CO₂>45 mmHg), generalizované záchvaty nebo kóma.
  5. Na křeče se předepisuje relanium (seduxen) nebo KMnO₄.
  6. Sedativa a antioxidanty
  7. Látky, které zlepšují průtok krve mozkem (pentoxifen)
  8. Antibiotická terapie sekundárních bakteriálních infekcí je také předepsána vyvážená enterálně-parenterální výživa, komplex vitamínů a mikroelementů.

  Délka léčby je v průměru 10 dní, v případě komplikací z centrálního nervového systému až 30 dní a teprve po těchto obdobích jsou pacienti propuštěni (s přihlédnutím k normální teplotě a ústupu neurologických příznaků). Po propuštění z nemocnice neurolog předepisuje ambulantní pozorování až do úplného zotavení pracovní kapacity a regrese neurologických příznaků.

  Komplikace západonilské horečky

  Komplikace jsou pozorovány především z centrálního a periferního nervového systému – ložiskové a celkové neurologické příznaky.

  Prevence

  Prevence je převážně nespecifická a je zaměřena na snižování počtu komárů, čehož je dosahováno prováděním protikomárových ošetření míst rozmnožování komárů v městské oblasti a v přilehlých oblastech a rekreačních oblastech. Dezinsekce se provádí na suterénech obytných budov a veřejných budov v městských a venkovských oblastech. Uvažují o umělé redukci populace synantropního ptactva (vrány, holubi, vrabci atd.). Během sezónního období noste oblečení, které chrání před kousnutím komárů a minimalizuje čas strávený venku.

  

  

  

  Západonilská horečka: Infekce, příznaky, léčba

  Vezměte prosím na vědomí, že si můžete domluvit schůzku s lékařem na https://www.gosuslugi.ru a také pomocí regionální služby https://www.talon.kurskzdrav.ru

  

  Mohli jste se domluvit s lékařem?
  Udělejte si krátký průzkum

  

  Dotazník pro posouzení kvality podmínek pro poskytování služeb zdravotnickými organizacemi v ambulantním prostředí je dostupný naskenováním QR kódu

  

  Západonilská horečka (WNF) je rozšířené infekční onemocnění endemické ve více než 90 zemích světa. Nejobtížnější situace se vyvíjí v evropském regionu a zemích Severní Ameriky (USA, Kanada).

  

  V posledních letech se LZN stále více šíří do severnějších oblastí Ruska v důsledku globálního oteplování. To vytváří příznivé podmínky pro migraci ptáků, včetně infikovaných, i pro vývoj samotného viru.

  

  HLAVNÍMI NOSIČE infekce jsou komáři, kteří se živí krví infikovaných ptáků.

  

  K INFEKCI člověka dochází nejčastěji v důsledku kousnutí infikovanými komáry.
  Komáři se nakazí krmením krví infikovaných ptáků. Při bodnutí komárem se virus může dostat do těl lidí a zvířat, kde se může množit a způsobit onemocnění.
  Velmi malá část lidských infekcí se vyskytuje prostřednictvím transplantací orgánů, krevních transfuzí a kojení.

  

  K lednu 2024 bylo hlášeno 728 případů u lidí: Itálie (336 případů), Řecko (162), Rumunsko (103), Francie (43), Maďarsko (29), Španělsko (19), Německo (6), Chorvatsko ( 6), Kypr (5). Úmrtí hlásila Itálie (29), Řecko (23), Rumunsko (12) a Španělsko (3).

  

  INKUBAČNÍ DOBA je obvykle 3-8 dní (od 2 dnů do 3 týdnů).

  

  Onemocnění začíná akutně, zimnicí a vzestupem teploty na 38-40 °C.
  Délka febrilního období se pohybuje od 2-3 do 10-12 dnů, v průměru 5-7 dnů.

  I v mírných případech, kdy febrilní období trvá 2-3 dny, je pozorována INOXIKACE, která se projevuje bolestí hlavy, závratí, zimnicí, bolestí očních bulbů, generalizovanou myalgií, artralgií, silnou slabostí atd.

  Po normalizaci tělesné teploty dlouhodobě přetrvává ASTENICKÝ SYNDROM (celková slabost, pocení, duševní deprese, nespavost, ztráta paměti).

  Existují různé KLINICKÉ FORMY LNV.
  Infekce WNV je buď asymptomatická (asi u 80 % infikovaných lidí), nebo může vést k západonilské horečce (20 %) nebo závažnému západonilskému onemocnění.
  Příznaky závažného onemocnění (také nazývaného neuroinvazivní onemocnění), jako je západonilská encefalitida nebo meningitida nebo západonilská obrna, zahrnují bolest hlavy, vysokou horečku, ztuhlý krk, zmatenost, dezorientaci, kóma, třes, záchvaty, svalovou slabost a paralýzu.
  Odhaduje se, že asi u jednoho ze 150 lidí infikovaných virem západonilské horečky se vyvine nejzávažnější forma onemocnění.

  Pacienti s neuroinvazivním onemocněním West Nile dostávají podpůrnou péči, která často vyžaduje hospitalizaci, intravenózní podávání tekutin, asistovanou ventilaci a profylaxi sekundárních infekcí.
  V současné době neexistuje žádná specifická léčba LNV.

  

  ŽÁDNÁ VAKCÍNA pro lidi NEEXISTUJE.

  

  Základem PREVENTIVNÍCH opatření v boji proti WNV zůstává nespecifická prevence, která je zaměřena na boj proti komárům, zejména ošetření míst jejich rozmnožování (nádrže, sklepy obytných budov), používání ochrany proti komárům (stínění oken, používání schválených repelentů) .

  Pokud vás štípne komár a příznaky onemocnění se objeví po několika dnech, okamžitě kontaktujte zdravotnické zařízení pro lékařskou pomoc!

  Být zdravý,
  Postarejte se o sebe a své děti!