Velafax: návod k použití tablet

Antidepresivum, které není chemicky příbuzné žádné třídě antidepresiv (tricyklických, tetracyklických nebo jiných), je racemát dvou aktivních enantiomerů. Mechanismus antidepresivního působení léku je spojen s jeho schopností potencovat přenos nervových vzruchů v centrálním nervovém systému. Venlafaxin a jeho hlavní metabolit O-desmethylvenlafaxin (ODV) jsou silné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu a slabé inhibitory zpětného vychytávání dopaminu. Kromě toho venlafaxin a ODV snižují beta-adrenergní reaktivitu po jednorázovém i chronickém podávání. Venlafaxin a ODV jsou stejně účinné při ovlivňování zpětného vychytávání neurotransmiterů. Venlafaxin nemá žádnou afinitu k muskarinovým, cholinergním, histaminovým H1- a adrenergním receptorům mozku. Neinhibuje aktivitu MAO. Nemá žádnou afinitu k opioidním, benzodiazepinovým, fencyklidinovým nebo NMDA receptorům.

Indikace pro použití

— léčba a prevence deprese různé etiologie.

Forma vydání

tablety 37.5 mg; blistr 14, kartonový obal 2; tablety 37.5 mg; blistr 14, kartonový obal 4; tablety 75 mg; blistr 14, kartonový obal 2; tablety 75 mg; blistr 14, kartonový obal 4;

Farmakokinetika

Absorpce Po perorálním podání se venlafaxin dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu. Po jednorázové dávce 25-150 mg je Cmax dosaženo přibližně za 2.4 hodiny a je 33-172 ng/ml. Po užití léku během jídla se doba dosažení Cmax v krevní plazmě prodlužuje o 20-30 minut, ale hodnoty Cmax a absorpce se nemění. Metabolismus Podléhá rozsáhlému metabolismu prvního průchodu játry. Hlavním metabolitem je O-desmethylvenlafaxin. V rozmezí denních dávek 75-450 mg je farmakokinetika venlafaxinu a ODV lineární. Eliminační poločas venlafaxinu a ODV je 1 a 2 hodin, Cmax ODV v krevní plazmě 5-11 ng/ml je dosaženo přibližně 61 hodiny po podání. Vazba venlafaxinu na plazmatické proteiny je 325 % a ODV 4.3 %. ODV a další metabolity, stejně jako nezměněný venlafaxin, jsou vylučovány ledvinami. Při opakovaném podávání je Css venlafaxinu a ODV dosaženo do 27 dnů. Farmakokinetika ve zvláštních klinických situacích U pacientů s jaterní cirhózou jsou plazmatické koncentrace venlafaxinu a ODV zvýšené a rychlost jejich eliminace je snížena. Při středně těžké nebo těžké poruše ledvin je celková clearance venlafaxinu a ODV snížena; a T30/3 se zvyšuje. Snížení celkové clearance je pozorováno hlavně u pacientů s CC nižším než 1 ml/min. Věk a pohlaví pacienta neovlivňují farmakokinetiku léku.

Používejte během těhotenství

Velafax je kontraindikován během těhotenství a kojení. Ženy ve fertilním věku by měly během užívání přípravku Velafax používat účinnou antikoncepci. Pacientky by měly být poučeny, aby okamžitě vyhledaly lékařskou pomoc, pokud otěhotní během užívání přípravku Velafax. Venlafaxin a jeho metabolit ODV jsou vylučovány do mateřského mléka. Bezpečnost těchto látek u novorozenců nebyla stanovena.

Použití při poškození ledvin

V případech mírné renální insuficience (SCF více než 30 ml/min) není nutná úprava dávkování. V případě středně těžkého selhání ledvin (SCF 10–30 ml/min) by měla být dávka snížena o 25–50 %. Vzhledem k prodloužení poločasu venlafaxinu a jeho aktivního metabolitu (ODV) by takoví pacienti měli užívat celou dávku jednou denně. V případech těžkého selhání ledvin (SCF méně než 1 ml/min) se použití Velafaxu nedoporučuje, protože zkušenosti s takovou terapií jsou omezené. Pacienti na hemodialýze mohou po ukončení hemodialýzy dostávat 2 % obvyklé denní dávky venlafaxinu.

Kontraindikace pro použití

– těžká dysfunkce jater; — těžká renální dysfunkce (SCF méně než 10 ml/min); – děti a mladiství do 18 let; – zjištěné nebo suspektní těhotenství; — období laktace (kojení); — současné podávání inhibitorů MAO; – přecitlivělost na složky léku. Používejte opatrně v případech nedávného infarktu myokardu, nestabilní anginy pectoris, arteriální hypertenze, tachykardie, křečového syndromu v anamnéze, zvýšeného nitroočního tlaku, glaukomu s uzavřeným úhlem, mánie v anamnéze, predispozice ke krvácení a zpočátku snížené tělesné hmotnosti.

Nežádoucí účinky

Většina níže uvedených nežádoucích účinků souvisí s dávkou. Při dlouhodobé léčbě se závažnost a frekvence většiny těchto účinků snižuje a není nutné léčbu přerušovat. Frekvence nežádoucích účinků: často – ≥1%, někdy – ≥0.1% – Z trávicího systému: snížená chuť k jídlu, zácpa, nevolnost, zvracení, sucho v ústech; zřídka – hepatitida. Ze strany metabolismu: zvýšená hladina cholesterolu v séru, snížená tělesná hmotnost; někdy – změny laboratorních testů jaterních funkcí, hyponatremie, syndrom nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu. Z kardiovaskulárního systému: arteriální hypertenze, hyperémie kůže; někdy – posturální hypotenze, tachykardie. Z centrálního nervového systému a periferního nervového systému: neobvyklé sny, závratě, nespavost, zvýšená excitabilita, parestézie, strnulost, zvýšený svalový tonus, třes, zívání; někdy – apatie, halucinace, svalové křeče, serotoninový syndrom; zřídka – epileptické záchvaty, manické reakce, stejně jako příznaky připomínající neuroleptický maligní syndrom. Z močového systému: dysurie (hlavně potíže se zahájením močení); někdy – retence moči. Z reprodukčního systému: ejakulace a erektilní dysfunkce, anorgazmie; někdy – snížené libido, menoragie. Ze smyslových orgánů: poruchy akomodace, mydriáza, zrakové postižení; někdy – narušení chuťových vjemů. Dermatologické reakce: pocení; někdy – fotosenzitivní reakce; zřídka – erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom. Z hematopoetického systému: někdy – krvácení do kůže (ekchymóza) a sliznic, trombocytopenie; zřídka – prodloužení doby krvácení. Alergické reakce: někdy – kožní vyrážka; velmi vzácné – anafylaktické reakce. Ostatní: slabost, zvýšená únava. Po náhlém vysazení přípravku Velafax nebo snížení jeho dávky: možná únava, ospalost, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, anorexie, sucho v ústech, závratě, průjem, nespavost, úzkost, zvýšená podrážděnost, dezorientace, hypománie, parestézie, pocení. Tyto příznaky jsou obvykle mírné a odezní bez léčby. Protože se tyto příznaky mohou objevit, je velmi důležité postupně snižovat dávku léku.

Dávkování a podávání

Orálně, během jídla, nejlépe ve stejnou dobu, bez žvýkání as tekutinou. Pro léčbu deprese je doporučená počáteční dávka přípravku Velafax 37,5 mg dvakrát denně. Pokud po několika týdnech léčby nedojde k výraznému zlepšení, lze dávku zvýšit na 2 mg/den – 150 mg 75krát denně. V případě nutnosti užití léku ve vyšší dávce u těžké depresivní poruchy nebo jiných stavů vyžadujících ústavní léčbu lze ihned předepsat 2 mg 75x denně. Poté může být denní dávka zvyšována o 2 mg každé 75-2 dny, dokud není dosaženo požadovaného terapeutického účinku. Maximální denní dávka přípravku Velafax je 3 mg. Po dosažení požadovaného terapeutického účinku lze denní dávku postupně snižovat až na minimální účinnou hladinu. Udržovací léčba pokračuje po dobu 375 měsíců nebo déle. Lék je předepisován v minimální účinné dávce používané při léčbě depresivní epizody. V případě mírného selhání ledvin (glomerulární filtrace více než 6 ml/min) není úprava dávkování nutná. V případě středně těžkého selhání ledvin (glomerulární filtrace 30-10 ml/min) by měla být dávka snížena o 30-25%. Vzhledem k prodloužení poločasu venlafaxinu a jeho aktivního metabolitu by takoví pacienti měli užívat celou dávku jednou denně. V případech těžkého selhání ledvin (glomerulární filtrace nižší než 50 ml/min) se použití Velafaxu nedoporučuje, protože zkušenosti s takovou terapií jsou omezené. Pacienti na hemodialýze mohou po ukončení hemodialýzy dostávat 1 % obvyklé denní dávky venlafaxinu. V případě mírné poruchy funkce jater (PT méně než 2 sekund) není nutná úprava dávkování. Při středně těžké poruše funkce jater (PT 1 až 10 sekund) by měla být dávka snížena o 50 %. Při těžkém selhání jater se použití Velafaxu nedoporučuje, protože zkušenosti s takovou terapií jsou omezené. U starších pacientů není nutná úprava dávkování, nicméně (stejně jako u jiných léků) je během léčby nutná opatrnost, například kvůli možnosti renální dysfunkce. U starších pacientů by proto měla být použita nejnižší účinná dávka léku, pokud je nutné dávku zvýšit, je indikován pečlivý lékařský dohled. Vysazení přípravku Velafax: Po ukončení léčby se doporučuje snižovat dávku postupně. Při použití v dávce rovné nebo vyšší než 14 mg po dobu 14 dnů nebo déle se lék vysadí alespoň na týden, přičemž se dávka postupně snižuje. Při užívání ve vysokých dávkách po dobu delší než 18 týdnů je doba potřebná k úplnému ukončení užívání léku alespoň 50 týdny. Objevení se příznaků recidivy onemocnění během období vysazení Velafaxu vyžaduje podání úvodní dávky léku nebo pozvolnější a delší snižování.

Nadměrná dávka

Příznaky: Změny EKG (prodloužení QT intervalu, blokáda raménka, rozšíření QRS komplexu), sinusová nebo komorová tachykardie, bradykardie, hypotenze, záchvaty, změny vědomí (snížená úroveň bdělosti). V případech předávkování venlafaxinem při současném užívání s alkoholem a/nebo jinými psychofarmaky byly hlášeny případy úmrtí. Léčba: užívání aktivního uhlí ke snížení vstřebávání léku. Nedoporučuje se vyvolávat zvracení kvůli riziku vdechnutí. Vedení symptomatické terapie. Doporučuje se kontinuální sledování životních funkcí (dýchání a krevní oběh). Venlafaxin a ODV se neodstraňují dialýzou. Specifická antidota nejsou známa.

Interakce s jinými léky

Současné užívání IMAO a venlafaxinu je kontraindikováno. Venlafaxin neovlivňuje farmakokinetiku lithia. Při současném podávání s imipraminem se farmakokinetika venlafaxinu a jeho metabolitu ODV nemění. Při současném použití s ​​haloperidolem může být jeho účinek zvýšen. Při současném užívání přípravku Velafax s diazepamem se farmakokinetika obou léčivých látek ani jejich hlavních metabolitů významně nemění. Rovněž nebyl zjištěn žádný vliv na psychomotorické a psychometrické účinky diazepamu. Při současném užívání s klozapinem může být pozorováno zvýšení jeho hladiny v krevní plazmě a rozvoj nežádoucích účinků (např. epileptické záchvaty). Při současném použití s ​​risperidonem (i přes zvýšení AUC risperidonu) se farmakokinetika součtu aktivních složek (risperidonu a jeho aktivního metabolitu) významně nezměnila. Zvyšuje účinek alkoholu na psychomotorické reakce. Léky, které jsou metabolizovány izoenzymy cytochromu P450: izoenzym CYP2D6 přeměňuje venlafaxin na aktivní metabolit ODV. Na rozdíl od mnoha jiných antidepresiv nevyžaduje snížení dávky venlafaxinu při současném podávání s inhibitory CYP2D6 nebo u pacientů s geneticky podmíněným snížením aktivity CYP2D6, protože celková koncentrace léčivé látky a metabolitu (venlafaxinu a ODV) se nemění. . Primární eliminační cesta venlafaxinu zahrnuje metabolismus CYP2D6 a CYP3A4, proto je třeba věnovat zvláštní pozornost předepisování venlafaxinu v kombinaci s inhibitory těchto izoenzymů. Tato léková interakce nebyla dosud studována. Venlafaxin je relativně slabým inhibitorem CYP2D6 a neinhibuje aktivitu CYP1A2, CYP2C9 a CYP3A4; proto nelze očekávat jeho interakci s jinými léky, na jejichž metabolismu se tyto izoenzymy podílejí. Cimetidin inhibuje first-pass metabolismus venlafaxinu játry a neovlivňuje farmakokinetiku ODV. U většiny pacientů se očekává pouze mírné zvýšení celkové farmakologické aktivity venlafaxinu a ODV (výraznější u starších pacientů a s poruchou funkce jater). Klinicky významné interakce venlafaxinu s antihypertenzivy (včetně betablokátory, ACE inhibitory a diuretika) a hypoglykemická léčiva nebyly zjištěny. Vazba na plazmatické proteiny je 27 % pro venlafaxin a 30 % pro ODV. Proto lék neovlivňuje koncentraci léků v krevní plazmě, které mají vysoký stupeň vazby na proteiny. Při současném užívání s warfarinem může být zesílen antikoagulační účinek warfarinu. Pokud se Velafax užívá současně s indinavirem, změní se farmakokinetika indinaviru (AUC se sníží o 28 % a Cmax o 36 %), zatímco farmakokinetika venlafaxinu a ODV se nemění. Klinický význam těchto změn není znám. Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání elektrokonvulzivní terapie při užívání venlafaxinu, protože

Speciální návod k použití

U depresivních poruch je třeba před zahájením jakékoli farmakoterapie zvážit možnost sebevražedných pokusů. Aby se snížilo riziko předávkování, počáteční dávka léku by měla být co nejnižší a pacient by měl být pod pečlivým lékařským dohledem. U pacientů s afektivními poruchami léčených antidepresivy, vč venlafaxin, mohou se objevit hypomanické nebo manické stavy. Stejně jako u jiných antidepresiv by měl být venlafaxin používán s opatrností u pacientů s mánií v anamnéze. Takoví pacienti vyžadují lékařský dohled. Velafax (stejně jako jiná antidepresiva) by měl být používán s opatrností u pacientů s epileptickými záchvaty v anamnéze. Pokud se objeví epileptické záchvaty, léčba přípravkem Velafax by měla být přerušena. Pacientům je třeba doporučit, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se objeví vyrážka, svědění nebo jiné alergické reakce. V některých případech bylo při užívání přípravku Velafax pozorováno zvýšení krevního tlaku v závislosti na dávce, proto se doporučuje pravidelné sledování krevního tlaku, zejména v období úpravy nebo zvýšení dávky; Může se objevit zvýšená srdeční frekvence, zvláště při užívání ve vysokých dávkách. V případě tachyarytmie se doporučuje opatrnost. Pacienti, zejména starší pacienti, by měli být upozorněni na možnost závratí a poruch rovnováhy. Stejně jako jiné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu může venlafaxin zvýšit riziko krvácení do kůže a sliznic. Při léčbě pacientů s predispozicí k takovým stavům je nutná opatrnost. Při podávání Velafaxu, zejména při stavech dehydratace nebo sníženého BCC (vč. U starších pacientů a pacientů užívajících diuretika může být pozorována hyponatremie a/nebo syndrom nedostatečné sekrece ADH. Během podávání léku může být pozorována mydriáza, proto se doporučuje sledovat nitrooční tlak u pacientů se sklonem k jeho zvýšení nebo trpících glaukomem s uzavřeným úhlem. Venlafaxin nebyl studován u pacientů s nedávným infarktem myokardu a dekompenzovaným srdečním selháním. Lék by měl být těmto pacientům podáván s opatrností. Dosud provedené klinické studie neprokázaly toleranci nebo závislost na venlafaxinu. Stejně jako u jiných léků působících na CNS by však měl lékař pečlivě sledovat pacienty, zda se u nich nevyskytují známky zneužívání léků. U pacientů s anamnézou takových příznaků je nutné pečlivé sledování a sledování. Přestože venlafaxin neovlivňuje psychomotorické nebo kognitivní funkce, je třeba vzít v úvahu, že jakákoliv medikamentózní terapie psychoaktivními léky může snížit schopnost posuzovat, myslet nebo provádět motorické funkce. Na to by měl být pacient před zahájením léčby upozorněn. Pokud se takové účinky vyskytnou, míru a dobu trvání omezení by měl určit lékař. Velafax lze zahájit nejdříve 14 dní po ukončení léčby inhibitory MAO. Pokud byl použit reverzibilní inhibitor MAO (moklobemid), může být tento interval kratší (24 hodin). Léčba inhibitory MAO může být zahájena nejdříve 7 dní po vysazení přípravku Velafax. Během léčby se nedoporučuje konzumace alkoholu.