První krize dítěte

Zdá se, že se dítě zbláznilo a celá rodina po něm začíná šílet. vítejte v 1-leté krizi!

Běhá po bytě na slabých nohách a skáče z pohovky, snaží se sám najíst, zalévá se kaší od hlavy až k patě, ale nenechá se krmit, kope a kouše, pláče a křičí, drží se svého matčinu nohu a okamžitě tě s výkřikem odstrčí. Zní vám tento obrázek povědomě? Gratuluji! Máte první rok krizi!
Nezáleží na tom, zda je vašemu dítěti 9 měsíců nebo 1 rok a 2 měsíce – dříve nebo později se s tímto fenoménem potýká každá rodina. Ale navzdory tomu nejsou matky a otcové na takové šoky vůbec připraveni. „Tady to je, výsledek tvé nesprávné výchovy! Úplně jste to dítě rozmazlili, brzy se dostane do problémů!” — to je jen malá část toho, co jsou trpěliví rodiče nuceni slyšet od kritických prarodičů a někdy dokonce od pediatrů. Ale ve skutečnosti je tato krize důležitou a nedílnou součástí psychického vývoje jedince.

NIŽŠÍ ŘADY NECHTĚJÍ.
Všichni víme, že dítě se vyvíjí postupně, jako by přecházelo z jednoho „kroku“ na druhý. A každý takový přechod nutně provází krize – kdy už dítě chce víc, ale ještě neví nebo toho nedokáže dosáhnout. Krize prožívají i rodiče, kteří nejsou připraveni na nové požadavky svého miminka. Jedním slovem „nižší třídy nechtějí, vyšší třídy nemohou“. A to má jako mince dvě strany: ta špatná je, že krizi prožívají úplně všechny děti a provázejí ji silné emoce. Omluvte ten výraz, ale celá rodina je v stehu. Dobrou stránkou je, že krize dříve nebo později skončí a celá rodina z ní vyjde s vědomím a schopností udělat mnohem víc. Jak můžeme přežít toto těžké období?

PŘÍČINY A NÁSLEDKY
Miminko na jakékoli zákazy a odmítnutí reaguje rozhořčeným pláčem a křikem. Jeho „repertoár“ zahrnuje záchvaty vzteku, rozmary a „umělecké pády“ na podlahu jako způsob, jak dostat to, co chce (například tahání za ocas dvorního psa nebo pojídání nedopalku cigarety z pískoviště). Oblékání a svlékání se mění v akrobatické náčrtky a zápasy nanaiských chlapců, není možné dát dítě do vany a pak ho z ní vyndat, vytrvale se dožaduje pozornosti, když jste zaneprázdněni, ale rozhořčeně se vykroutí z vašeho objetí, jakmile zkus ho pohladit. proč se to děje? Představte si: dříve bylo vaše dítě jeden celek – nejprve fyzicky, pak psychologicky – se svou matkou a bylo zcela závislé na ní a dalších dospělých. Kdyby miminko něco trápilo, dalo by vám to najevo pláčem a vy byste se o něj postarali. Viděl něco zajímavého, ukázal prstem a teď ho matka nese přímo k cíli. Nyní se ale váš malý postavil na nohy a udělal první krůčky. A velmi rychle zjistil, že se nyní může dostat tam, kam chce, sám! Ale zároveň mu stále není jasné: kde končím já a začíná zbytek světa? Ukázalo se, že tuhle zajímavou jablečnou šťávu můžu sníst sám, a když mi nechutná, můžu ji vyplivnout! A když se na matku rozzlobím, můžu od ní utéct nebo se bránit. ale pak se ukáže, že i když se snažím jíst sám, má lžička z nějakého důvodu tendenci se převrhnout a já pořád zůstávám hladová . je to škoda. Tak kde já končím a máma začínám? a kam jde máma, když utíkám daleko, daleko. a když nejsme jedno, tak najednou beze mě někam zmizí.

KONTAKTNÍ BODY
Po několika týdnech nepřetržité hysterie, odmítání a hádek, stejně jako po tuctu a půl modřinách a boulích, si rodiče začínají myslet, že je snazší porodit nové dítě, než převychovat to stávající. Žádná obvyklá výchovná opatření na dítě prostě neúčinkují! Mnoho matek a otců, kteří se zoufale snaží uklidnit své plačící dítě, ho jednoduše plácnou po zadku nebo začnou křičet. Ale ani tohle nepomáhá. co bychom měli dělat? Zde jsou způsoby, jak vyřešit hlavní problémy, se kterými se rodiče ročních dětí potýkají.

1. “Ocasá máma”
Dítě má pravidelně dny, kdy svou matku nepustí ani na krok! Když nejste doma, je to to “zlaté dítě” – poslušné, přátelské. Ale jakmile se na prahu objeví máma. miminko se okamžitě úplně přepne na vás, dožaduje se pozornosti, nedovolí vám nic jiného. co bychom měli dělat? Řekněme, že jste se vrátili z práce a máte nějaké domácí práce. A pak je tu ten malý, který vytrvale vyžaduje pozornost. A to je zcela přirozené, protože jsi mu chyběl. Máte 2 možnosti. První je ignorovat rozhořčené a rozrušené dítě a zkusit si například uvařit večeři. Připravte se na to, že jako hlavní konkurenti v boji o maminčinu pozornost budete mít okousané nohy a převrhnuté hrnce a misky. A druhá možnost je věnovat půl hodiny kvalitní komunikaci s miminkem. Hrajte si s ním, pohrajte si s ním, noste ho v náručí. Uvidíte – miminko se postará o to, aby maminka nikam nezmizela, a brzy se bude dožadovat svobody. Nyní mu můžete dát pár pánví a posadit ho vedle sebe v kuchyni, čímž mu dáte příležitost plně se věnovat svým vlastním věcem.

2. Pláč u dveří
Tak prozaická věc, jako je jít do sprchy nebo na toaletu, se stává téměř neřešitelným problémem! Jakmile zavřete dveře, dítě začne pod dveřmi hořce plakat. A to vůbec není ze zášti, ale z velké lásky a strachu, že maminka zmizí. co dělat?
— Když jdete na toaletu, vezměte si s sebou světlé obrázky, obaly od bonbonů atd. Zasuňte je miminku pod dvířka a ono je zatlačí zpět.
– Můžete si nahlas zpívat své oblíbené písničky – když za dveřmi slyšíte váš hlas, dítě se přesvědčí, že jste nezmizeli.
– Další zábavná hra: požádejte svého manžela, aby se zamkl na záchodě, a vy a vaše dcera nebo syn zůstaňte venku. Teď zaklepat. Táta říká: “Ne-ne-ne!” a ty říkáš: “Počkáme-počkej-počkej!” Pak si vyměňte role.

3. Malý průzkumník
Abyste minimalizovali riziko úrazu a nutnost omezení (v tomto věku jsou vnímána velmi bolestivě), je na čase myslet na bezpečnost vašeho domova. Nyní je čas, kdy je třeba krásu a dekorativnost bytu dočasně obětovat zdravému rozumu. Praxe ukazuje, že roční dítě rozbije vše, co se zlomit dá, padá odevšad, odkud se spadnout dá, a vše, co se mu vejde, strčí do pusy. A jsou velmi naštvaní, když jim to dospělí nedovolí. Pokud se objeví potřeba zákazu, nepotlačujte dětskou zvědavost, ale přesměrujte ji mírovým směrem, jinak riskujete, že dostanete letargické dítě, které nic nezajímá. Nabídněte svému dítěti povolený způsob interakce s předmětem, který má rád. Například: „Nemůžeš roztrhat knihu, můžeš otočit stránky“ nebo „Nechytej živé kotě za ocas, bolí to, můžeš ho hladit. “A s tou hračkou si můžeš dělat, co chceš.”

4. Každodenní války
Klasickým projevem roční krize je vznik velkých problémů v těch nejobyčejnějších záležitostech. Dítě začíná projevovat vzácnou tvrdohlavost a negativitu v otázkách jídla, oblékání a chůze. S tím souvisí i jeho rostoucí samostatnost, a pokud sám ještě něco neumí, může svou osobnost projevit alespoň odmítnutím. Zde jsou vašimi nepostradatelnými pomocníky panenky, medvídci a obrázkové knížky. Roční dítě je velmi vnímavé k cizím příkladům (dobré i nepříliš dobré). Proto „chlapec na obrázku“ pomůže nakrmit, medvěd pomůže obléci atd.

5. Bouře emocí
Jeho nálada se mění každých 30 sekund, pokud se něco pokazí, dítě začne plakat, házet věcmi a přivádět celou rodinu k šílenství. Co obzvláště děsí rodiče, je zvyk úplně všech ročních dětí s křikem spadnout na podlahu a bouchat se nohama, rukama a dokonce i hlavou. Rodiče se zlobí, podráždí, trestají své dítě. Než však budete na své křičící dítě křičet, zastavte se a zamyslete se nad tím. Za prvé, dítě samo svým stavem velmi trpí a ještě neví, jak ho ovládat. Za druhé, je velmi citlivý na náladu své matky, a pokud zasyčíte se zkroucenou tváří: “Okamžitě se uklidněte!” – to nijak nepomůže, ale jen to dítě ještě více vzruší. Obecně lze všechny bouřlivé emoce dítěte rozdělit do tří skupin. První jsou reakce na odmítnutí nebo zákaz. Malý je naštvaný a dává to najevo tímto způsobem – jinak to nezná. Vaším úkolem je proto sympatizovat a přepnout pozornost dítěte na něco zajímavého.
Druhou skupinou jsou „zvláštní rozmary“, nástroj dítěte k dosažení toho, co chce. Pokud je dítě rozmarné „jen tak“ a ne příliš nahlas, ale spíše kňučí, je pravděpodobné, že se nudí. Promluvte si s ním, popište mu, co právě děláte, čím procházíte atd. A pokud je dítě rozmarné a snaží se dostat něco zakázaného, ​​v žádném případě zákaz nerušte! Jinak ho křikem naučíte získat to, co chce.
Třetí skupinou jsou „unavení hysterici“. Dítě je přebuzené nebo unavené po nákupu, do zoo nebo po náročném dni. Začne jednat, jeho pláč je stále hlasitější a zdá se nemožné ho uklidnit. Toto není situace, kdy můžete nechat své dítě samotné s jeho stavem. V první řadě se uklidněte. Snažte se nedopustit, aby se situace dostala do bodu, kdy dítě začne plakat a škytat. Položte k němu polštář naplněný bylinkami (mátou, heřmánkem, kozlíkem, meduňkou), zapněte tichou ukolébavku nebo jen otevřete kohoutky v koupelně a něžně na něj mluvte. A nezapomeňte, že každá krize je dočasná.

(z časopisu “Moje dítě”)