Jak získat důvěru svého křečka: 12 kroků

Na okraji zeleného lesa žil křeček. V dutině starého dubu měl díru. A v této díře bylo všechno možné. Křeček tam nosil nejrůznější zásoby potravy: zrna pšenice a ovsa, slunečnicová semínka, zrna z borových šišek, malé houby, kousky jablek, mrkev, řepu, všechno se nedá vyjmenovat. Zkrátka všechno, co bylo jedlé, křeček táhl do své díry.

„Zimy jsou ale kruté,“ rád říkal svému kamarádovi Ježkovi, „musíme se pořádně připravit.“

Přichází další zima. Drsná, zasněžená. Všechny stromy v lese jsou pokryté sněhem. A křeček sedí ve své noře, nic ho netrápí. Žvýká zrní a tloustne.

Jednoho dne ho přišla navštívit jeho kamarádka Veverka.

– Poslyš, Khomo, dej mi prosím pár semínek šišek, už jsme venku.

– Proč jsi nepracoval/a tvrdě? Nepřipravil/a ses dostatečně? – zeptal se křeček a dojídal kousek sušené houby.

– Minulý týden jsme pozvali hosty, protože měl náš syn narozeniny a děti snědly všechny zásoby obilí.

„Neměl jsi v zimě zvát hosty,“ bručel křeček. „Nemůžu ti nic dát, jinak zůstanu sám bez jídla.“

„No, sedni si do své díry a chtěli jsme tě taky pozvat na návštěvu,“ řekla Veverka a zamávala svým červeným ocasem a zmizela za dveřmi.

– No a co, návštěva! – řekl křeček a zavřel dveře. – Chodí sem nejrůznější lidé, žebrají a vy tam pak sedíte hladoví.

Po nějaké době přišel Ježek ke Křečkovi.

– Hej, sousede, dej mi prosím kousek červené řepy, jinak nebude z čeho uvařit boršč.

– Proč sis to neudělal na podzim? – zeptal se křeček. – Měl jsi na to myslet dřív.

– Víte, všichni milujeme boršč tak moc, že se ukázalo, že naše zásoby červené řepy nestačí. No, kolik by stálo dát vám malý kousek? Bydlíte sami a máte celý sklep zásob. Je toho tu dost na víc než jednu zimu. A dáme vám ho příští podzim.

„Samozřejmě,“ řekl Khomyak hrdě, „nebylo to nadarmo, že jsem celý podzim pracoval. Mimochodem, mám taky rád boršč, takže taky potřebuji červenou řepu.“

Ježek tedy odešel s prázdnou. A křeček si pomyslel:

– Takhle, kdo ví, začnou ke mně všichni chodit pro potraviny. No a co, snažil jsem se kvůli ostatním? Zamknu dveře a pověsím na ně cedulku: „Vlevo. Nerušit.“

A tak to udělal.

Zajíc ho chtěl pozvat na návštěvu. Přišel a na dveřích visela cedule, že nikdo není doma.

„Ne, tak ne,“ pomyslel si Zajíc.

Bobr ho chtěl pohostit okurkami. Přišel a na dveřích visela cedule.

„Jestli odešel, tak odešel,“ pomyslel si Bobr.

Veverky ho chtěly pozvat na bruslení k řece, ale na dveřích visela cedule.

„Tak pojďme bruslit bez Khomy,“ řekly veverky.

Zvířata postupně přestala k křečkovi chodit. A on byl šťastný. Seděl sám ve své noře a žvýkal své zásoby.

Zima pominula a přišlo jaro.

Všechna zvířátka si užívají teplého sluníčka, ale křeček stále sedí ve své noře. Má spoustu zásob, dvířka jsou zavřená a nejsou tam žádná okna ani kalendář.

Zvířata začala klepat na jeho dveře a myslela si, že možná přiletěl křeček, usnul a zapomněl sundat ceduli. Křeček ale klepání uslyšel a pomyslel si:

– Zase jsi přišel o něco požádat. Ne, nejsem doma.

Takže zvířata přestala klepat.

Jaro pominulo, přišlo léto. A Khoma stále sedí ve své noře.

– Ach, to je letos dlouhá zima, – pomyslí si. – To je dobře, že jsem si udělal tolik zásob.

Přichází podzim. Zvířata připravují jídlo na zimu a Khoma dodělává své zásoby.

A tady přichází první sníh. Zvířata se schovala do svých nor a křečkovi došlo jídlo. Vylezl ze své nory, byla zima. Padal sníh, foukal studený vítr. A kolem nebylo ani zrnko, ani semínko.

– No, no, – překvapuje se křeček, – vypadá to, že letos žádné jaro nebude?! Co budeme dělat? Zásoby už nejsou, ale máme hlad.

Pak uvidí veverku, jak skáče mezi stromy.

– Hej, ocasatá, – křičí na ni křeček, – cože, letos nebude jaro? Co budeme jíst?

– A už jsme se zásobili. Měli jsme jaro, léto i podzim. A pšenice dozrála i šišky dozrály. A ty jsi asi byl daleko, kde není nic než zima?

– Nikde nejsem. – začal Křeček a zaváhal, styděl se přiznat, že celé jaro a léto strávil z chamtivosti ve své noře. – No ano, – pokračoval smutně, – byl jsem daleko. Kde není jaro, léto ani podzim. Jen teď nemám co jíst.

„Říkal jsi, že jsi nasbíral dost na celou zimu. Takže sníš loňské zásoby,“ odpověděla Veverka.

– Ano, zmizeli, – napadlo Křečka. – Sklep byl na jaře zatopen a já o tom ani nevěděl.

„To je škoda,“ Veverka tleskala tlapkami. „Tak pojď k nám na oběd,“ a odběhla si vyřídit svou práci.

Křeček se stydí jít k veverkám na oběd, ale co nadělá, chce jíst. Přijde a vidí, že se u veverek shromáždili všichni jeho kamarádi: zajíci, ježci a bobři. Každý si s sebou přinesl tašku – někteří se semínky, někteří se zrny, někteří se sušenými houbami.

„Tohle je pro tebe,“ řekla zvířata křečkovi, „sněz to, co ti srdce chtí.“

Křeček se dokonce zahanbeně začervenal, ale zvířata si toho nevšimla, protože si zakryl obličej tlapkami a začal plakat.

– Co se děje? – ptají se zvířata.

„Mám v oku smítko prachu,“ odpovídá křeček. „Děkuji vám, pomohli jste mi tolik, že to ani nedokážu vyjádřit.“

Následující podzim se Khomyak snažil víc než kdy jindy udělat si zásoby jídla. Celý den pobíhal sem a tam s plnými tvářemi. Zvířata se jen smála:

– Podívej, nosí věci, ale v zimě ho ani o sníh nevyžebráš. No, co od něj můžeš čekat, chamtivce.

Zase přišla zima. Všichni se schovali do svých nor. A najednou, bez zjevného důvodu, začal křeček zvát zvířata na návštěvu:

– Pojďte ke mně, zajíci, veverky a bobři, navštivte mě, pohostím vás a přiveďte s sebou i děti.

Zvířata jsou překvapená, že se tohle stalo Křečkovi.

– To se mu stalo po cestě do daleké zimní země, – povídají si. A začali se Khomyaka ptát, ať mi poví a povídá o té zemi. A on jim odpovídá:

– V té vzdálené zemi nikdo nemá přátele, každý žije ve své vlastní díře a třese se o vlastní kůži.

„To není možné,“ nevěří tomu zvířata, „existuje vůbec něco takového na tomto světě?“

– Stává se to, – odpovídá jim Křeček, – to vím. Ale už tam nikdy nevkročím, i když se nezeptají.

Od té doby žijí zvířata v tom lese ještě přátelštěji než dříve a za dlouhých zimních večerů žádají Křečka, aby jejich dětem vyprávěl o tajemné chladné zemi. Děti poslouchají, dokonce zapomínají zavřít pusu. A my posloucháme, někdy se nám dokonce zdá, že jsme v té zemi byli, tak věrohodně o ní Křeček vypráví. Možná jsme tam byli, a možná ne, hlavní je, aby nezapomněli na návrat domů.

To je konec příběhu.

K položce nebyly nalezeny žádné komentáře.

Spoluautoři: Pippa Elliott, MRCVS. Dr. Elliot, BVMS, MRCVS je veterinární lékař s více než 30 lety zkušeností ve veterinární chirurgii a péči o domácí zvířata. Vystudovala University of Glasgow v roce 1987 s titulem v oboru veterinární lékařství a chirurgie. Přes 20 let pracuje na stejné zvířecí klinice ve svém rodném městě.

Počet zdrojů použitých v tomto článku: 10. Jejich seznam najdete dole na stránce.

Počet zobrazení tohoto článku: 94 298.

Křečci jsou rozkošní malí hlodavci, kteří jsou chováni jako domácí mazlíčci. Jsou přirozeně velmi zvídaví a jejich chování v kleci je docela zajímavé sledovat. Důvěra křečků v lidi však není v přírodě vlastní. [1] X Zdroj informací Ve skutečnosti vás kvůli vaší velikosti (koneckonců jste stokrát větší než křeček) může váš mazlíček považovat za predátora, dokud neprokážete opak. [2] X Informační zdroj Ale pokud strávíte trochu času, budete trpěliví a budete se ke svému křečkovi chovat vlídně, určitě vám začne důvěřovat a pochopí, jaký jste.

Adaptace křečka na nový domov

• Místnost, kterou si vyberete, by neměla být příliš zaneprázdněna lidskou činností, protože to může vašeho křečka zmást a dokonce ho vyděsit. [5] X Zdroj informací
• Ložnice není nejlepším místem pro klec pro křečka, protože váš mazlíček je noční a v noci, když spíte, bude dělat hodně hluku. [6] X Zdroj informací

• Nebojte se, pokud si křeček aktivně myje obličej a olizuje se. Nejedná se o příznak nervového vypětí, jak se mnoho lidí domnívá. Jde jen o to, že křeček se tak snaží svým pachem označit nové území a nárokovat si na něj svá práva. [7] X Zdroj informací
• Pachové značky umožňují křečkovi rozpoznat místa a předměty v jeho novém domově. [8] X Zdroj informací

• Zkuste na svého křečka mluvit tichým, jemným hlasem, když jste blízko klece a přibližujete se k ní. [10] X Zdroj informací

• Mluvte tichým a jemným hlasem – to pomůže křečkovi uklidnit se a cítit se ve vaší přítomnosti pohodlněji.
• V blízkosti klece není potřeba dlouho stát. Zkuste pokaždé na pár minut dojít ke kleci, abyste viděli, jak váš křeček reaguje.
• Jakmile uvidíte, že se křeček před vámi pustil do své obvyklé činnosti, pokračujte v hovoru. Zvuk vašeho hlasu přispěje k další adaptaci mazlíčka.
• Zkuste svému křečkovi nabídnout pamlsky, když jste blízko jeho klece. [13] X Zdroj informací Pamlsek umístěte na dno klece, protože je dost možné, že nebude připraven vzít si ho přímo z vašich rukou.

Neberte křečka. V adaptačním období je velmi důležité se křečka nedotýkat. Pro vašeho mazlíčka se bude velmi těžko aklimatizovat, pokud ho nenecháte na pokoji a přestanete s ním manipulovat. V tuto chvíli stačí přistoupit ke kleci a promluvit si s křečkem.