Ischemie myokardu na EKG

Při diagnostice ischemické choroby srdeční se lékař spoléhá na:

– potíže (příznaky onemocnění),
– historii vývoje vašeho onemocnění,
– anamnézu vašich přímých příbuzných,
– rizikové faktory,
– výsledky fyzikálního a přístrojového vyšetření.

Jeden test k diagnostice ischemické choroby srdeční nestačí. Pokud má váš lékař podezření, že máte ischemickou chorobu srdeční, provede řadu testů k potvrzení nebo vyvrácení diagnózy.

Elektrokardiografie (EKG) – nejjednodušší a zároveň mimořádně informativní vyšetřovací metoda. EKG je záznam elektrické aktivity srdce na film (nebo monitor).

Elektrokardiografie nám umožňuje zjistit, jak často srdce bije (tepovou frekvenci), přítomnost poruch rytmu (arytmie), diagnostikovat akutní infarkt myokardu nebo identifikovat ischemické změny – tzn. změny indikující narušení výživy určité oblasti srdečního svalu.

EKG test s fyzickou aktivitou (zátěžový test). Zátěžový test umožňuje lékaři zjistit, jak dobře funguje vaše srdce během fyzické aktivity. Existují dva typy zátěžových testů EKG: testování na rotopedu (když se cvičení provádí na rotopedu) a test na běžícím pásu (když se používá běžící pás). Pokud jsou v koronárních tepnách významná zúžení, při stresu – zvýšené práci srdce – bude oblast srdečního svalu zásobovaná touto tepnou v ischemii, tzn. trpí nutričními nedostatky. Na EKG je obvykle patrná ischémie. Navíc se v této době objevují typické příznaky – bolest na hrudi, dušnost.

Echokardiografie (EchoCG) – nebo ultrazvukové vyšetření srdce.

Senzor se umístí na hrudník pacienta a ultrazvukové záření se používá k vytvoření obrazu srdce a jeho struktur, včetně průtoku krve v jeho komorách, na obrazovce monitoru. Tato studie nám umožňuje posoudit celkovou kontraktilitu srdce, vidět oblasti srdečního svalu, které se pohybují hůře než ostatní nebo se vůbec neúčastní procesu kontrakce, což pomáhá diagnostikovat akutní nebo předchozí infarkt myokardu. Dále se echokardiografie využívá k hodnocení chlopňového aparátu, velikosti srdečních komor, tloušťky stěn a k diagnostice vrozených a získaných srdečních vad. Echokardiografie je bezpečný postup pro lidi jakéhokoli věku.

Scintigrafie myokardu – je studie založená na použití bezpečných radioaktivních izotopů, které jsou pacientovi podávány intravenózně. Poté se provede tomografie. Značené izotopy se selektivně hromadí v těch oblastech srdečního svalu, kde je narušena výživa (zásobení krví), což umožňuje vidět tyto oblasti při tomografii a určit jejich přesnou polohu a oblast.

Pro diagnostiku chronické ischemické choroby srdeční se provádí scintigrafie myokardu se zátěží, přičemž se získají dvě série snímků – bezprostředně po zátěži a několik hodin poté. To umožňuje určit, zda je postižená oblast myokardu životaschopná nebo zda je zcela nahrazena jizvou.

Angiokardiografie se týká invazivních studií srdce a krevních cév, tj. zahrnuje zásah do lidského těla.

Malým řezem na velké tepně těla – nejčastěji na stehenní tepně, umístěné povrchově v oblasti třísel; méně často na tepnách paže (brachiální nebo radiální) – do cévního řečiště se zavádí speciální katétr – dlouhá, tenká a ohebná trubice. Katétr se vede cévami přímo do srdce. Angiokardiografii lze použít k vyšetření všech hlavních cév v těle (angiografie) a srdečních komor (kardiografie), k posouzení jejich velikosti, tvaru a kontraktility a k diagnostice vrozených srdečních vad. K diagnostice ischemické choroby srdeční se provádí cílená studie srdečních cév – koronárních tepen, tzv. koronární angiografie.

Koronarografie je „zlatým standardem“ pro diagnostiku ischemické choroby srdeční. Do ústí věnčité tepny se katetrem vstřikuje kontrastní látka, která umožňuje vidět lumen tepen při rentgenovém ozáření. Tímto způsobem lze určit, kde přesně se zúžení (stenóza) cév nachází a vypočítat jejich míru, vyjádřenou v procentech. K rozhodnutí o chirurgickém zákroku na koronárních tepnách se provádí koronární angiografie. V akutním období infarktu myokardu se koronarografie může stát nejen diagnostickým výkonem, ale i součástí chirurgického zákroku.

Zdroj:
Golukhova E.Z. V knize: Bokeria L.A., Golukhova E.Z. (ed.) Klinická kardiologie: diagnostika a léčba. M.: Nakladatelství Národního centra kardiologie a chirurgie pojmenované po A.N. Bakuleva; 2011