HIV infekce a AIDS – epidemiologie

HIV je zkratka pro virus lidské imunodeficience, tj. virus, který napadá imunitní systém. HIV žije a množí se pouze v lidském těle.

Většina lidí nepociťuje žádné příznaky infekce HIV. Někdy se pár týdnů po infekci rozvine stav podobný chřipce (horečka, kožní vyrážka, zduření lymfatických uzlin, průjem). Člověk se může po infekci cítit zdráv ještě mnoho let. Toto období se nazývá latentní stadium onemocnění. Je však mylné se domnívat, že se během této doby v těle nic neděje. Když jakýkoli patogen, včetně HIV, vstoupí do těla, imunitní systém vytvoří imunitní odpověď. Snaží se patogen neutralizovat a zničit. Za tímto účelem imunitní systém produkuje protilátky. Protilátky se vážou na patogen a pomáhají jej zničit. S patogenem navíc začnou bojovat i speciální bílé krvinky (lymfocyty). Bohužel při boji s HIV toto vše nestačí – imunitní systém nedokáže HIV neutralizovat a HIV naopak postupně ničí imunitní systém.

Že se člověk nakazil virem, tzn. To, že se nakazil HIV, neznamená, že má AIDS. Obvykle trvá dlouho (v průměru 10–12 let), než se AIDS rozvine.

SPID

Virus postupně ničí imunitní systém a odolnost organismu vůči infekcím klesá. V určitém okamžiku se odolnost těla sníží tak, že se u člověka mohou rozvinout infekční nemoci, které jiní lidé nedostanou jen zřídka nebo nikdy. Tato onemocnění se nazývají „oportunní“.

AIDS je stav, kdy se u člověka nakaženého virem HIV rozvine infekční onemocnění způsobené neefektivním fungováním imunitního systému, zničeného virem.

AIDS je poslední fází infekce HIV.

AIDS je syndrom získané imunodeficience.

Syndrom – je stabilní kombinací, souborem několika příznaků onemocnění (příznaků).
Získané – znamená, že nemoc není vrozená, ale vyvinula se v průběhu života.
Imunodeficience – stav, kdy tělo nemůže odolat různým infekcím.

AIDS je tedy kombinací onemocnění způsobených nedostatečnou funkcí imunitního systému v důsledku jeho infekce HIV.

Odkud se virus vzal?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Existují pouze hypotézy. Každý z nich má své vlastní opodstatnění, ale ve vědeckém světě všechny nadále zůstávají pouze domněnkami – možnými a pro některé velmi kontroverzními verzemi toho, co se stalo.

Vůbec první hypotéza o původu HIV je spojena s opicemi. Vyjádřil to před více než 20 lety americký badatel B. Corbett. Podle tohoto vědce se HIV poprvé dostal do lidské krve ve 30. letech XNUMX. století od šimpanze, pravděpodobně zvířecím kousnutím nebo během procesu lidského masakrování mršiny. Ve prospěch této verze existují vážné argumenty. Jedním z nich je, že v krvi šimpanzů byl skutečně nalezen vzácný virus, který, když se dostane do lidského těla, může způsobit stav podobný AIDS.

Podle jiného výzkumníka, profesora R. Garryho, je AIDS mnohem starší: jeho historie sahá od 100 do 1000 let. Jedním z nejzávažnějších argumentů podporujících tuto hypotézu je Kaposiho sarkom, popsaný na počátku XNUMX. století maďarským lékařem Kaposim jako „vzácná forma zhoubného novotvaru“, který indikoval přítomnost viru imunodeficience u pacienta.

Mnoho vědců se domnívá, že střední Afrika je rodištěm AIDS. Tato hypotéza se zase dělí na dvě verze. Podle jednoho z nich HIV dlouho existoval v oblastech izolovaných od okolního světa, například v kmenových osadách ztracených v džungli. Postupem času, jak se migrace obyvatelstva zvyšovala, virus propukl a začal se rychle šířit. Druhá verze je, že virus vznikl v důsledku zvýšené radiace na pozadí, která byla zaznamenána v některých oblastech Afriky bohatých na ložiska uranu.

Relativně nedávno se objevila další hypotéza, patřící anglickému badateli E. Hupeorovi: virus se objevil na počátku 50. let dvacátého století jako důsledek omylu vědců pracujících na vytvoření vakcíny proti poliomyelitidě. Chybou bylo, že vakcína byla vyrobena pomocí šimpanzích jaterních buněk, o kterých se předpokládalo, že obsahují virus podobný HIV. Jedním z nejsilnějších argumentů ve prospěch této hypotézy je fakt, že vakcína byla testována právě v těch oblastech Afriky, kde byla dosud zaznamenána nejvyšší míra infekce virem imunodeficience.

Etapy vývoje infekce HIV

Inkubační doba infekce HIV

Období od okamžiku infekce do objevení se klinických projevů onemocnění. Trvá od 2 týdnů do 6 a více měsíců. V této fázi ani testování nemusí virus odhalit, ale infekce HIV se již může přenést z nakažené osoby na další lidi.

Fáze „primárních projevů“

Toto stadium může být asymptomatické nebo doprovázené horečkou, zduřením lymfatických uzlin, stomatitidou, skvrnitou vyrážkou, faryngitidou, průjmem, zvětšenou slezinou a někdy encefalitidou. To obvykle trvá od několika dnů do 2 měsíců.

Latentní stadium

Onemocnění se nemusí nijak projevit, ale HIV se dále množí (zvyšuje se koncentrace HIV v krvi) a tělo již není schopno produkovat potřebný počet T-lymfocytů – jejich počet pomalu klesá. Latentní stadium může trvat 2–3 až 20 i více let, v průměru 6–7 let.

Stádium sekundárních onemocnění

Vlivem pokračujícího aktivního zvyšování koncentrace viru v krvi a úbytku T-lymfocytů se u pacienta začínají objevovat různá oportunní onemocnění, kterým imunitní systém již není schopen odolávat kvůli rychle se snižujícímu počtu T – lymfocyty.

Koncová fáze (AIDS)

Poslední a poslední fáze infekce HIV. Počet ochranných buněk (T-lymfocytů) dosahuje kriticky nízké úrovně. Imunitní systém již nemůže odolávat infekcím a rychle vyčerpávají tělo. Viry a bakterie ovlivňují životně důležité orgány, včetně pohybového aparátu, dýchacího systému, trávicího systému a mozku. Člověk umírá na oportunní nemoci, které se stávají nezvratnými. Stádium AIDS trvá 1 až 3 roky.

Průběh a prognóza HIV infekce

Když se člověk dozví, že má infekci HIV nebo AIDS, první otázky, které si nejčastěji klade, jsou: „Jak dlouho ještě budu muset žít? a „Jak bude moje nemoc postupovat?“

Vzhledem k tomu, že infekce HIV a AIDS probíhají u každého jinak, není možné na tyto otázky jednoznačně odpovědět. Ale některé obecné informace lze zdůraznit.

Lidé s HIV a AIDS žijí v dnešní době mnohem déle než dříve.

Léčba infekce HIV a AIDS je stále úspěšnější. Při léčbě se lidé s infekcí HIV cítí déle zdraví a pacienti s AIDS se dožívají vyššího věku a oproti minulým letům mají nejen méně projevů nemoci, ale je to mnohem jednodušší.

Na začátku epidemie (1981-1986) se AIDS u pacientů rozvinul v průměru 7 let po infekci virem. Poté mohl člověk žít dalších 8-12 měsíců. Od zavedení kombinované antiretrovirové terapie v roce 1996 se životy lidí infikovaných HIV a AIDS výrazně zvýšily. Někteří lidé, u kterých se rozvine AIDS, mohou žít 10 let nebo déle.

V prvé řadě takový pokrok zajišťují léky, které působí na samotný virus – antiretrovirové léky.

Život se prodlužuje také díky tomu, že kombinovaná terapie může zabránit rozvoji mnoha oportunních infekcí, které jsou přímou příčinou úmrtí při infekci HIV.

Hledání nových způsobů léčby pokračuje. Není pochyb o tom, že brzy budou k dispozici další léky, které jsou účinné v boji proti této infekci.