Pracoviště automechanika

Prohlížeč tohoto souboru je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Ale máme super rychlou registraci: stačí e-mail!

Text ze souboru (strana 2)

n3 – korekční faktor; L2 = 11200; n3 = 12; Lкр = 11200*12 = 134400 km. 2.1.4 Korekce normového počtu dnů prostojů během údržby a oprav Korekce normového počtu dnů prostojů během údržby a oprav se určí podle vzorce: dто и пр = d н то и пр * К4(ср), dny/1000 km [1, s. 155] kde К4(ср) je korekční faktor pro normy měrné pracnosti běžných oprav a doby prostojů během údržby a oprav v závislosti na počtu najetých kilometrů od zahájení provozu. Vzhledem k tomu, že náš počet najetých kilometrů od zahájení provozu je 242000 km a počet najetých kilometrů u vozu VAZ-21102 před KR je 180000, podíl najetých kilometrů od zahájení provozu bude 242000/180000 = 1,34. Pak K4(cf) = 1,4 dto i tr = 0,3 * 1,4 = 0,42 dní/1000 km 2.1.5 Úprava měrné pracnosti TO-1 Úprava měrné pracnosti běžných oprav se určí podle vzorce: tto-1 = t n to-1 * K1 * K2* K3* K4* K5, osobohodiny/1000 km [1, s. 135] kde K1 = 1,2 je koeficient pro úpravu norem v závislosti na provozní kategorii K2 = 1,0 je koeficient zohledňující modifikaci kolejových vozidel K3 = 1,1 je koeficient pro úpravu norem v závislosti na přírodních a klimatických podmínkách K4 = 1,6 je koeficient pro úpravu norem pro měrnou pracnost běžných oprav a dobu prostojů při údržbě a opravách v závislosti na počtu najetých kilometrů od zahájení provozu K5 = 0,95 je koeficient pro úpravu pracnosti tто-1 = 2,3*1,2*1,0*1,1*1,6*0,95 = 4,6 osobohodin/1000 km Na základě výsledků výpočtů sestavíme tabulku úprav počtu najetých kilometrů vozidel před TO-1, TO-2 a KR pro podnik motorové dopravy (vozový park taxislužby). Tabulka 2 – Úprava počtu najetých kilometrů před TO-1, TO-2 a KR

Hodnota najetých kilometrů v km

2.1.6 Výpočet počtu údržbářských operací na vozidlo a cyklus Počet údržbářských operací 1 se určí podle vzorce: N2 = Lкр/L2-Nк, [2, s. 136] kde Lкр je počet najetých kilometrů před údržbou; L2 je standardní frekvence TO-2; Nк je počet údržb na cyklus; Lкр = 134400 km; L2 = 11200 km; Nк = 1; N2 = 134400/11200-1 = 11. Množství TO-1 se vypočítá pomocí vzorce: N1 = Lкр/L1-Nк-N2, [1, s. 136] kde Lкр je počet najetých kilometrů před údržbou; L1 je standardní frekvence TO-1; Nк je počet údržb na cyklus; N2 je počet TO-2 na vozidlo; Lкр = 1 km; L134400 = 1 km; Nк = 2800; N1 = 2; N11 = 1/134400-2800-1 = 11. Množství EO se vypočítá pomocí vzorce: Neo = Lкр/Lсс, [1, s. 137] kde Lкр je počet najetých kilometrů do КР; Lсс je průměrný denní ujetý kilometr vozidla; Lкр = 134400 km; Lсс = 400 km; Nео = 134400/400 = 336 2.1.7 Koeficient technické připravenosti Koeficient technické připravenosti pro každé vozidlo v podniku je určen počtem najetých kilometrů za cyklus: αт = Дэ/(Дэ + Дто и Тр + Дкр), [1, s. 137] kde Дэ — počet dnů provozu na počet najetých kilometrů za cyklus: Дэ = Lкр/ Lсс,дн [1, s. 137] kde Lкр = 134400 km je vypočítaná hodnota, upravená norma meziopravového nájezdu Lсс = 400 km je průměrný denní nájezd Dэ = 134400/400 = 336 dní počet dnů prostojů v údržbě a opravách na počet najetých kilometrů za cyklus: Дто и Тр = Lкр * dто и Тр /1000,дн [1, s. 137] kde dто и Тр = 0,42 je vypočítaná hodnota Дто и tr = 134400*0,42/1000 = 57 dní prostojů v KR: Dkr = dkr + dtrans, dny [1, s. 138] kde dkr = 18 dní – počáteční standard dtrans = 0,15* d kr, dny – dny přepravy [1, s. 138] dtrans = 0,15*18 = 3 dny Dkr = 18 + 3 = 21 dní αt = 336 /(336 + 57 + 21) = 0,81 2.1.8 Míra využití vozidel Míra využití vozidel se určí podle vzorce: αi = Drg*Ki* αt /365 [1, s. 138] kde Drg – počet pracovních dnů v roce αt – míra technické připravenosti Ki = 0,93 – míra využití systému technicky bezvadných vozidel z organizačních důvodů αi = 253*0,93*0,81 / 365 = 0,52 2.1.9 Roční ujeté kilometry Roční ujeté kilometry se určí podle vzorce: ∑Lg = 365*Ai*lcc*αi, km [1, str. 140] kde Ai = 210 – evidenční počet vozidel ATP, ks lcc = 400 km – průměrný denní ujetý kilometr αi – součinitel využití vozidla ∑Lg = 365*210*400*0,52 = 15943200 km Součinitel přechodu z cyklu na rok se zjistí podle vzorce: g = Lg/Lcr, [1, str. 140] kde Lg = ∑Lg/ Аи je roční nájezd vozidla; Lкр je nájezd před obnovou motoru; Lg = 15943200/210 = 75920 km; Lкр = 134400 km; г = 75920/134400 = 0,56 Roční výrobní program se určí podle vzorce: Ng = Lg/Lкр; [1, s. 147] Ng = 15943200/134400 = 119 Program řazení se vypočítá pomocí vzorce: Ncm = Ng/Drg * Ccm * g [1, s. 147] kde Ссм = 1 – režim provozu v jedné směně; Nсм = 119/253*1*0,56 = 1,36 (bereme Nсм = 2) 2.1.10 Celková roční náročnost práce TO-1 Roční objem práce (čas, který musí výrobní pracovníci vynaložit na dokončení ročního výrobního programu) je roční náročnost práce na opravu výrobku v člověkohodinách. ∑Тто-1 = tто-1*∑Lг/1000, pracovních hodin [1, s. 140] kde tто-1 = 4,6 pracovních hodin je upravená specifická intenzita práce; ∑Тто-1 = 4,6 * 15943200/1000 = 73338,7 pracovních hodin 2.2 Výpočet univerzálních pracovních míst TO-1 Pracovní cyklus se určí podle vzorce: τ = (tто-1*60/Рп) + tпер., [1, s. 164] kde tто-1 je pracnost práce na TO-1; Рп je průměrný počet pracovníků současně pracujících na stanovišti; tпер je doba potřebná k přesunu vozidla, když je instalováno na stanovišti; tто-1 = 4,6; Рп = 2; tпер = 2; τ = (4,6*60/2)+2 = 140; Na základě znalosti provozního režimu zóny a denního výrobního programu se určí výrobní rytmus: Rто-1 = Тсн*С*60/Nс то-1, [1, s. 165] kde Tsn je frekvence pracovní směny zóny TO-1; C je počet pracovních směn zóny TO-1; Ns to-1 je denní výrobní program zóny TO-1; Tsn = 7; c = 1; Ns to-1 = 17; Rtr = 7*1*60/2 = 210 Počet univerzálních stanovišť pro provádění TR se určí podle vzorce: Xto-2 = Rto-1 /τ [1, s. 165] kde τ je taktovací frekvence zónového sloupku TO-1; Rtr je produkční rytmus zóny TO-1; τ = 140; Rto-2 = 210; Хto-1 = 210/140 = 1,5 (předpokládáme 2 sloupky). 2.3 Výpočet počtu výrobních pracovníků Počet technologicky nezbytných a skutečně se dostavujících k práci v zóně TO-1 se vypočítá pomocí vzorce: Рт = ∑Тто-1 /Фм, osob [1, s. 158] kde ∑Тто-1 je roční pracnost práce v zóně TO-1; Фм = 1860 je roční časový fond. c – rozložení osob pracujících současně na stanovištích. c = 8, [1, tabulka 27] Pt = 73338,7/1860*5 = 4,92 osob (přijímáme 5 automechaniků) 2.4 Výběr a zdůvodnění metody organizace technologického procesu Volba metody organizace technologického procesu je určena směnným (denním) programem Nc to-1 = 2, což je méně než doporučeno pro průtokovou metodu (Nc to-1 = 6 – 8) údržby, proto by v tomto případě měla být použita buď metoda slepých specializovaných stanovišť, nebo metoda univerzálních stanovišť. Metoda univerzálních stanovišť vede k častým přechodům pracovníků určitých specializací mezi stanovišti, k pohybu z místa na místo s vybavením a zařízeními. Aby se tomu zabránilo, je nutné vybavit většinu stanovišť celou sadou technologického vybavení s předem vědomím, že jeho potřeba vznikne jen občas. Metoda specializovaných stanovišť vytváří možnost širší mechanizace práce, podporuje zvýšení pracovní a technologické disciplíny, snižuje potřebu identického vybavení a zvyšuje kvalitu oprav a produktivitu práce. Proto volíme metodu slepých uliček specializovaných sloupků.

Tabulka 4 – Rozdělení pracovníků podle specializací, kvalifikací a pracovních míst

2.6 Výběr technologického zařízení Tento projekt zajišťuje organizaci TO-1 na slepých stanovištích specializovanými týmy pracovníků, v zóně TO-1 se provádějí související práce na běžných opravách. Tabulka 5 – Seznam technologického zařízení

Pracoviště automechanika

Autoopravář u autodopravce provádí údržbu a běžné opravy automobilů.

Pro provádění údržby a běžných oprav jsou stanoviště vybavena kontrolními zařízeními, která umožňují přístup k vozidlu ze všech stran, což pomáhá zvyšovat produktivitu, kvalitu a bezpečnost práce.

Kontrolní příkopy se šířkou dělí na úzké nebo mezikolejné (obr. 1, a) a široké (obr. 1, f). Příkopy mohou být slepé nebo přímé. Ze slepých příkopů (obr. 1, ojetá auta se pohybují vzad, z přímotokových příkopů – vpřed.

Propagační nabídky na základě vašich zájmů:

Další související materiály:

• Tepelné a chemicko-tepelné zpracování oceli v automobilovém průmyslu
• Pájení v automobilovém průmyslu
• Lisování dovnitř a ven při kovovýrobě v automobilovém průmyslu
• Nýtování pro kovovýrobu v automobilovém průmyslu
• Řezání závitů pro kovovýrobu v automobilovém průmyslu
• Vrtání, zahlubování, zahlubování a vystružování v automobilovém kovoobrábění
• Škrábání a lapování při kovovýrobě v automobilovém průmyslu
• Pilování kovu při obrábění kovů v automobilovém průmyslu
• Řezání kovů při obrábění kovů v automobilovém průmyslu

Délka příkopu přesahuje délku osobního automobilu o 1,0–1,2 m, hloubka je 1,4–1,5 m pro osobní automobily a 1,2–1,3 m pro nákladní automobily. Šířka úzkého příkopu je 0,9-1,1 m, široká – od 1,4 do 3 m.

Příkopy mají stupňovité schody a po stranách jsou vodicí příruby (pro kola). Ve výklencích příkopů jsou instalovány lampy a stěny jsou obloženy glazovanými nebo plastovými dlaždicemi. Pro uložení nářadí slouží i výklenky ve stěnách revizního příkopu.

Několik úzkých příkopů uspořádaných paralelně je spojeno otevřeným příkopem nebo tunelem. Příkop je oplocen zábradlím.

Široký příkop je vybaven kolejnicemi, po kterých se mohou vozíky pohybovat. Když auto vjede do příkopu, jeho přední a zadní náprava jsou umístěny na podvozcích a jeho kola jsou zvednutá.

Rýže. 1. Kontrolní příkopy: a – mezikolejné, b – slepé, c – široké s vozíky pro zavěšení kol aut

Každý revizní příkop má můstek pro přejezd příkopu a pro práci před vozidlem.

Výtahy určené ke zvedání automobilů za účelem usnadnění přístupu k nim zespodu mohou být stacionární nebo odnímatelné.

Určeno pro zvedání vozidel o hmotnosti do 4 tun, na Obr. 2,6 – hydraulický dvoupístový zvedák pro obsluhu vozidel do hmotnosti 8 tun a se vzdáleností náprav (základna) od 3290 do 4900 mm.

Elektromechanické výtahy jsou na obr. 3,a,b.

Rýže. 2. Hydraulické výtahy: a – jednopístové, b – dvoupístové; 1 — plunžr, 2 — plošina, 3 — přední rám, 4 — bezpečnostní zařízení

Jako mobilní výtahy se používají hydraulické zvedáky (obr. 4, a), jeřáby (obr. 4) a hydraulické nebo mechanicky poháněné výtahy umístěné v revizním výkopu.

Součástí výtahů mohou být i sklápěče pro osobní vozy (obr. 5), které zajišťují pohodlný přístup do spodních částí vozu při mytí, mazání, opravě a lakování.

Nadjezd je kolejový most s výškou, která umožňuje pohodlnou obsluhu vozidel zespodu. Má jednoduchý design, ale zabírá hodně místa, protože pro vjezd a výjezd auta z nadjezdu jsou vyžadovány šikmé rampy.

Rýže. 3. Elektromechanické zvedáky: a – dvousloupové (pro osobní vozy), b – čtyřsloupové 1 – zvedací šroub, 2 – plošina, 3 – hydraulický zvedák; 4 – elektromotor

Rýže. 4. Garážový hydraulický zvedák (a) a autojeřáb (b): 1 – sběrač, 2 – rám, 3 – páka, 4 – výložník, 5 – stojan

Nadjezdy se používají především na otevřených plochách.

Ke zvedání a přemisťování těžkých jednotek v podnicích automobilové dopravy se používají kladkostroje (obr. 6, a, b), pohybující se po zavěšených I-nosnících. Kladkostroj, ve kterém je břemeno zvedáno elektromotorem (obr. 6, b), se nazývá kladkostroj. Kladkostroj se ovládá pomocí tlačítek umístěných v krabici.

Rýže. 5. Sklápěč s nosností 2 tuny: 1 – stojan, 2 – ovládací panel, 3 – zvedací rám

Při metodě in-line údržby jsou inspekční příkopy s přímým průtokem umístěny v jedné řadě. K pohybu aut se používá dopravník. Tlačný dopravník se skládá z pohonné a napínací stanice, řetězu nebo lana a tlačníků. Tlačné tyče jsou páky nebo podvozky, které přenášejí sílu na přední nápravu, zadní nápravu nebo zadní kolo vozidla.

Rýže. 6. Kladkostroje: a – s ručním pohonem, b – s elektrickým pohonem (telpher); 1 – elektromotor, 2 – skříňka s ovládacími tlačítky

Rýže. 7. Sada nářadí pro montéra

Rýže. 8. Momentový klíč: 1 – hlava, 2 – šipka, 3 – stupnice, 4 – rukojeť, 5 – pružná tyč

Rýže. 9. Excentrický klíč pro čepy

V závislosti na účelu jsou údržbářské stanice vybaveny různými zařízeními a nástroji. K provádění demontážních, montážních a upevňovacích prací se používají sady klempířského nářadí, momentových klíčů a stahováků.

Sada nářadí pro montéra (obr. 7) obsahuje: oboustranné klíče, výměnné nástrčné hlavy, stavitelný klíč, oboustranné očkové klíče, kladivo, bit, kleště, šroubováky, vzpěru, speciální klíče (na svorníky, svíčky , štafle, pružiny atd.).

Rýže. 10. Stahováky: a – ventily, b – oběžná kola vodního čerpadla, c – ozubená kola; 1 – držák, 2 – šroub

Při montáži kritických závitových spojů se používá momentový klíč (obr. 8), který umožňuje utahovat matice a šrouby určitou silou. Utahovací moment (v kilogramech) se určuje na stupnici.

K vyšroubování a utažení svorníků se používá excentrický klíč, který má váleček s vroubkovaným povrchem a je připevněn excentricky k ose. Dutý stojan je nasazen na kolík, který zatahuje válec. Když otočíte klíčem za knoflík, osa se zaklíní a otáčí se spolu s klíčem, čímž se zajistí, že je kolík otočený ven nebo dovnitř.

Na Obr. 10, a, b, c znázorňuje několik typů stahováků. Produktivita práce a bezpečnost práce závisí na organizaci pracoviště. Je nutné, aby mechanik své pracoviště, vybavení a nářadí pravidelně čistil, nerozsypával čisticí prostředky, nerozléval olej, palivo nebo vodu.

Při provádění údržbářských prací přímo na autě nebo na pracovním stole musí opravář dodržovat bezpečnostní požadavky, jejichž jednou z hlavních podmínek je pořádek na pracovišti.