Elektrické svařování pro začátečníky: Udělejme první kroky společně

Ať už se dá říct cokoli, na chatě se neobejdete bez svářečských prací: opravte klády na plot, svařte bránu nebo opravte přívod vody. Ne všude a ne všichni jsou plastu nakloněni (i když plastové trubky lze také vyvařit). Osobně jsem kvůli navařování nových pantů na starou bránu musel vytáhnout na návštěvu kamaráda se svařováním. Samozřejmě jsme se dobře bavili, ale stále je lepší udělat takovou drobnou práci sami. Kde začít, pokud se chcete naučit svařovat kov?

Už vás nebaví volat přátelům k základní práci

Začněme výběrem svařovacího stroje

Tohle byla první věc, na kterou jsem myslel. Jaké zařízení a jakou masku si mám koupit, abych realizoval své nápady? A plány byly velkolepé – už dlouho jsem chtěl svařit gril ze staré nádrže, stůl z kovového profilu a pár kovových taburetů. S těmito myšlenkami jsem zašel do OBI pro nějaký nesmysl a narazil jsem na výprodej kompaktních svařovacích strojů Wert. Přístroj doplněný o masku chameleona stál něco málo přes tři tisíce. Plánoval jsem utratit dva tisíce za masku a pět tisíc za svářečku. Tak jsem si tu sadu za takové peníze bez váhání koupil.

Takže abych mohl začít vařit, potřeboval jsem:

• svařovací stroj,
• maska,
• pracovní rukavice (nejlépe svářečské, ty už jsem měl),
• elektrody.

Zařízení Wert je velmi kompaktní a je dodáváno s ramenním popruhem. Popis uváděl, že vhodné jsou elektrody do průměru 4 mm. Foto od autora

Jaké elektrody koupit?

Zavolal jsem zpět kamarádovi, který uměl dobře vařit a poradil se. Poradil nám koupit univerzální elektrody s rutilovým povlakem značky ANO. Pro začínajícího svářeče jsou dobré, protože se snadno rozsvítí a lze s nimi svařovat v jakékoli poloze. Při svařování těmito elektrodami se kov méně rozstřikuje, struska snadno odchází a lze s nimi pracovat se špatně čištěnými povrchy. Pro svařování v domácnosti se doporučují elektrody o tloušťce 2-4 mm. Chystal jsem se svařovat tenký kov a koupil jsem pár balení elektrod o tloušťce 2,5 mm.

O bezpečnostních opatřeních

• Měli byste pracovat v ochranné masce a svářečských rukavicích. Při práci masku nesnímejte!
• Používejte ohnivzdorný oděv a obuv. Ideální je plátěná bunda a plachtové boty.
• Svářečské práce se doporučuje provádět mimo dřevostavby. Vařil jsem na grilu na ulici 10 metrů od domu.

První zkušenost se svařováním

První věc, kterou jsem před prací udělal, byl svařovací stůl. Byl použit s kusem staré nábytkové desky, která na venkově dlouho žila. Vlastně o něm můžete napsat samostatný příběh. Štít byl instalován na silnou kládu před domem tak, aby 10metrová prodlužovací šňůra dosáhla ke svářečce. Obrobky byly upevněny svorkami.

Svářečku jsem zapojil do zásuvky přes 10metrovou prodlužovačku (2 kW). Ale myslím, že je lepší vzít kratší a výkonnější prodlužovačku. Abych byl upřímný, byl jsem příliš líný jít pro to do stodoly. Zemnící vodič a držák elektrody připojíme k zařízení. Druhý zemnící vodič připevníme k obrobku. Na zadní straně zařízení je vypínač. Stiskněte jej a počkejte několik minut, než se zařízení zahřeje.

Jaký proud mám nastavit? Začínáme s hodnotou uvedenou na obalu s elektrodami. Knoflík pro nastavení proudu je umístěn na předním panelu svářečky. Nyní můžete udeřit obloukem.

Nabízí se rozumná otázka: kde spojit „plus“ a „mínus“? Vařit ho můžete v zásadě jakkoli. Ale při připojení „plus“ ke svařovaným dílům se kov lépe zahřeje. V mém případě je při svařování tenkostěnného profilu lepší připojit „mínus“ k obrobku a „plus“ k elektrodě. Tímto způsobem bude menší pravděpodobnost propálení obrobku.

Na takovém svařovacím stole byly svařeny první přířezy kovových profilů. Dosud jsme nepochopili magické kouzlo „udržet koupel“. Foto od autora

Zjevně jsem neměl moc praxe, ale už mě svrběly ruce, abych se pokusil uvařit něco potřebného. Začal jsem se stolicí vyrobenou ze čtvercové trubky 25 mm x 25 mm s tloušťkou stěny 1,5 mm. Trochu jsem experimentoval s různými proudy. Při 80 A bylo potrubí snadno spáleno. Musel jsem se naučit svařovat díry. Snížil jsem proud na 70 A – bylo méně děr.

Zdálo se, že zařízení drží oblouk. Bohužel jsem nezměřil proud, který produkovala. Foto od autora

Potěšila mě maska ​​chameleona: sklo v ní ztmavne, když se objeví jiskra. Před několika lety jsem zkusil vařit ve staré masce. Neviděl jsem v tom vůbec nic a nechal jsem tu věc.

Existovaly určité pochybnosti, že zařízení produkuje přesně nastavený proud. Oblouk se však zapálil a přístroj oblouk držel. Po svaření tří stoliček jsem začal mít pocit, že získávám dovednost.

Taburety s kovovou základnou. Sedák je vyroben z 18mm překližky. Foto od autora

Po třech stoličkách jsem se rozhodl svařit gril ze starého válce – nevyžadovalo to žádné zvláštní dovednosti: musel jsem přivařit nohy k válci. Pak jsem svařil ještě pár stoliček.

Nový gril ze starého, rezavého válce. Foto od autora

Návod od profíků

Při procesu svařování jsem se snažil dodržovat doporučení zkušeného svářeče Ivana. Podle mého názoru jsou velmi chytří.

Jak vložit elektrodu do držáku?

Pokud při svařování na stole upnete elektrodu do držáku pod úhlem 90°, začne se tavit. S krátkou elektrodou se rukojeť opře o stůl nebo obrobek a to vás donutí změnit úhel svařování.

Na krátké elektrodě začne rukojeť překážet při držení úhlu. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Tomu lze předejít upnutím elektrody do držáku pod úhlem 45°.

Elektroda je upnutá pod úhlem 45° – rukojeť již nepřekáží. Foto z kanálu „100 ampérů“

Zde klidně držíte elektrodu v požadovaném úhlu až do konce a rukojeť vám nebude překážet.

Jak vařit?

Elektroda musí být udržována v minimální vzdálenosti od obrobku. Svařujeme pod úhlem dozadu (k sobě), přičemž elektrodou děláme hadí pohyb.

Pohybujeme elektrodou jako had a snažíme se ji udržovat v minimální vzdálenosti. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Držíme elektrodu trochu v extrémních bodech a zahříváme kov.

Schéma pohybu elektrod. Fotografie z kanálu „100 ampér“

Doporučený úhel elektrody je 65°. Náklon je nutný k odhánění strusky. V zásadě můžete vařit pod úhlem 90°.

Elektrodu držíme se sklonem 65°. Šev je perfektní. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Nedoporučuje se vést elektrodu na dlouhém oblouku, měl by být minimální. (Oblouk je vzdálenost mezi elektrodou a obrobky).

Snažíme se dodržovat minimální vzdálenost. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Ideální je udržovat vzdálenost asi milimetr, ale zde vše samozřejmě závisí na ruce svářeče. Během procesu svařování vzdálenost přirozeně kolísá: buď se zvětšuje, nebo zmenšuje. Dovednost svářeče spočívá ve stabilním držení elektrody v minimální vzdálenosti. Pokud zvětšíte vzdálenost např. na 5 mm, oblouk se začne lámat a šev bude nerovnoměrný.

V zásadě můžete elektrodu posouvat pod úhlem dopředu, ale to ještě ztěžuje dodržení minimální vzdálenosti.

Pokud uděláte velmi ostrý úhel – umístíte elektrodu na 30° – pak oblouk zahřeje kov do menší hloubky a většina tepla půjde do samotného švu.

Při ostrém úhlu sklonu elektrody je kov svařen do menší hloubky. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Možnost svařování pod ostrým úhlem je velmi užitečná při svařování tenkostěnných dílů (například z profilové trubky o tloušťce stěny 1,5 mm).

Svařujeme tenkostěnnou trubku. Foto z kanálu „100 ampérů“

Při svařování pod ostrým úhlem je pravděpodobnost spálení trubky mnohem menší. Elektroda tři – proud 65 ampér.

Výsledek je zřejmý. Fotografie z kanálu „100 ampér“.

Vlastně tady triky končí, vše ostatní je věcí cviku. Abych udělal takový šev, musím ještě dlouho trénovat. Své představy jsem ale zrealizoval – ze starého válce jsem svařil gril, do kuchyně nový stůl a taburetky už rok slouží. Proto mohu s jistotou říci, že již mohu svařovat profilovou trubku!

Existuje ale stížnost na provoz zařízení Wert – během druhé sezóny mu odpadla hromadná svorka. Pročetl jsem recenze a zjistil jsem, že tuto vadu měl každý druhý uživatel. No, není to tak urážlivé.