Trochu více o kandovaném ovoci | Pikabu
Můj předchozí příspěvek o kandovaných pomerančových kůrách byl schválen Pikabushniky a k mému překvapení dokonce získal ocenění jako nejvíce ukládaný příspěvek týdne.
V komentářích se lidé ptali na kandované ovoce z jiného ovoce. A nedávno jsem si koupila meloun, který jsme s radostí snědly. Když jsem se podívala na slupky, rozhodla jsem se, že z nich udělám kandované ovoce.
Navíc se na ně kladla otázka.
Oloupala jsem kůrky a nakrájela je na proužky. Uvařila jsem cukrový sirup z jedné sklenice vody a dvou sklenic cukru a začala kůrky vařit.
Kandovaný meloun se dělá trochu jinak než pomerančový. Je lepší, když je meloun docela tvrdý, tam, kde je kůra. Ten můj byl středně měkký. Proto pokud ho uvaříte dříve, než se sirup odvaří, tak se prostě vyvaří.
Technologie je tedy trochu jiná. Sirup se uvařil – vařte na mírném ohni 5-10 minut, vypněte a nechte zcela vychladnout. Opakujte to 3-5krát, dokud se kůrky nestanou průhlednými a nezmenší se jejich velikost. A míchejte lžící méně!
Sirupu tam bude pořád docela dost.
Na plech dejte pečicí papír nebo silikonovou podložku a na ni položte kousky melounu vyjmuté ze sirupu.
Vložte do trouby na 1-1,5 hodiny při teplotě 60-70 stupňů. V režimu konvekce. Trochu pootevřete troubu, zablokujte koncový spínač a zapněte režim sušení )))
Kandované ovoce se povedlo nádherně. Něco mezi marmeládou a tureckým medem. Zhltli ho obzvlášť cynickým způsobem, během jednoho dne, s kávou a čajem))).
A zbyl mi nějaký melounový sirup. A pak jsme si koupili meloun. A z jeho kůry se dá taky udělat kandované ovoce.
Jednou jsem dělala melounové a moc mi nechutnaly kvůli trávové chuti a vůni.
Tentokrát jsem se rozhodl experimentovat )))
Samozřejmě jsem kůrky očistil od zelené slupky. A je lepší odříznout co nejvíce červenou část. Nakrájel jsem to na tyčinky.
Vzala jsem si pár kůrek a začala je vařit v melounovém sirupu. Přidala jsem badyán.
Vařte stejně jako melounové kůry – pulzujte. Vařte 10 minut – nechte vychladnout. A opakujte pětkrát.
Když se kůrky scvrkly a staly se průhlednými, nalila jsem téměř všechen sirup do hrnku. Do hrnce jsem vymačkala pár lžic citronové šťávy a lžíci kůry. Vařila jsem ještě pár minut.
Pak jsem to vyndala na plech a sušila 1-1,5 hodiny.
K mému velkému překvapení se kandované ovoce ukázalo být velmi voňavé s vůní melounu a anýzu. A kyselost a citronová kůra dodaly citrusový nádech.
Zbývající sirup jsem dala stranou. A udělala nový. Jen místo vody jsem použila šťávu z granátového jablka.
Myslel jsem si, že kyselost ve šťávě dodá chuť. A červená barva je jako dužina melounu ))) Navíc jsem sirup schválně udělal menší, abych přihlédl ke šťávě, která by se vyvařila ze slupek.
Když byly kůrky úplně upečené, zbývalo mi ještě hodně sirupu.
Teď jsem chtěl experimentovat s barvou. Výsledné kandované ovoce nebylo úplně červené, ale spíše tmavě zelené.
Nalila jsem trochu sirupu, dala do něj hrst kandovaného ovoce a kápla trochu červeného potravinářského barviva. Všechno dobře promíchala a nechala půl hodiny odstát. Na fotce jsou tři sirupy.
Poté jsem kandované ovoce dala na plech a nechala ho uschnout. Ukázalo se to velmi zajímavé a chutné.
Na fotografii jsou všechny tři druhy vyrobeny z melounových kůr, zleva doprava – v melounovém sirupu, v granátovém sirupu a tónované.
Nejvíc mi chutnaly ty vařené v melounovém sirupu.
U šťávy z granátového jablka bych doporučil nejprve povařit slupky v cukrovém sirupu a až nakonec přidat šťávu z granátového jablka. Takto se aroma nevypaří.
Barvivo zbarví kandované ovoce do jasnějšího světla.
Taky mám mátový sirup z Auchanu. Příště to s ním zkusím. Mátový meloun nebo meloun v mátě )))
Zdálo by se, že je nejvyšší čas se zastavit, nalít si čaj a odpočinout si po vykonané práci. Ochutnávka.
A ještě mi zbyl nějaký sirup.
A pak Ostap trpěl.
Nejdřív jsem chtěl udělat čurčchelu. Rozmyslel jsem si to – moc práce a času. Možná cezerje? Taky nemám náladu.
Turecký med. Tady je.
Udělám to podle tohoto receptu, a to rychle, protože je škoda vyhodit sirup.
Tři čtvrtiny sklenice škrobu zředěného ve studené vodě (1,5 sklenice). Začala jsem vařit na mírném ohni za stálého míchání. Počkala jsem, až zhoustne, a stáhla ze sporáku.
Všechny sirupy jsem nalila do jedné nádoby a přivedla k varu.
Připravila jsem si nádobu na nalití, vzala jsem sto gramů arašídů a trochu černých sezamových semínek (cokoli bylo po ruce)))
Misku se škrobem jsem postavila zpět na sporák a začala do ní tenkým proudem nalévat horký sirup. To vše jsem neustále míchala metličkou.
Pak jsem to vařila dalších 25 minut, dokud to ještě víc nezhoustlo. Nevypadalo to moc jako pasta, ale nakonec to bylo jako hodně hustý želé ))))
Přidala jsem arašídy a sezamová semínka a vše promíchala.
Vymastila jsem misky olejem a nalila do nich horkou hmotu. Část jsem dala do silikonové formy na led, do každé jsem předem dala ořech.
Podle návodu se musí počkat asi dvanáct hodin, ale neodolala jsem a po čtyřech hodinách jsem turecký med vyndala ze silikonu. Obálila jsem ho ve směsi moučkového cukru a škrobu.
Samozřejmě jsem to zkusil ))) Nečekal jsem, že z toho vzejde něco jedlého.
K mé radosti to dopadlo dobře a dokonce i chutně. Nenazvala bych to tureckým medem. Ještě musím zapracovat na technologii. Nebo prostě počkat, až to všechno pořádně uschne.
Takže zítra nakrájím velkou mísu.))) I když už je na dotek zmrzlá.
To je vše. Hodně štěstí a sušenky všem )))